Moje nezapomenutelné vánoce
ilustrační foto: pixabay.com

Moje nezapomenutelné vánoce

3. 12. 2018

Mé dřívější příběhy bývaly převážně humorné, snažila jsem se o to, abych vás trochu pobavila, Tentokrát je to zcela naopak. Při přečtení zadanéno tématu jsem si vzpomněla na Štědrý den roku 2007, na událost, která velice zasáhla do života mého a do života celé rodiny. Moje 88letá maminka, která dlouhá léta žila v penzionu pro seniory v Hradci Králové, si na podzim toho roku zlomila při pádu pravou ruku. Zůstala delší dobu v nemocnici, kvůli srdci jí nemohla být hned ruka operována. Jelikož měla i velké problémy se silnou sklerózou, stal se z ní tzv.: problémový pacient a byla převezena do LDN v Hořicích. Tam za ní přijela z Hradce moje sestra a zjistila, že maminka už dva dny nechodí. Když zjišťovala, co se stalo, řekla jí, že spadla z postele. Nikdo se nezajímal, co se jí stalo, proč nemůže chodit!!!  Dostávala pod sebe mísu, tím to končilo.Jelikož maminka byla velmi skromný a trpělivý člověk, nestěžovala si na bolest, Teprve, když se sestra začala o vše zajímat, poslali ji na RTG - zlomený kyčelní kloub. Navíc k tomu stále ta nevyléčená ruka. Byla převezena zpět do Hradce Králové, kde se rozhodovalo, co bude dál. Nakonec i přes obavy z reakce srdce jí byla kyčel odoperována, nebyl jí dán nový kloub. Jako ležák ji přikrytou jen prostěradlem naložili do sanity, opět směr Hořice. To už za sanitou jela sestra. Když maminku celou prochladlou do LDN přivezli, bylo na personálu vidět, jak je nespokojený, že je zpět.. Dlouho čekala na lehátku na umístění, byla jí zima.  Před očima mé sestry se k ní chovali nehezky. Např.když jim maminka řekla, že se tou rukou nemůže najíst, odpověď zněla : " Tak Vám dám do žaludku hadici "  Doslova. Během dne, kdy tam u ní ještě byla moje sestra, se mamince přitížilo, měla vysokou horečku a začala mít velký problém se srdcem. Naložili ji do sanitky a vezli do nemocnice v Jičíně. V tomto stavu!!!

Tam jsem hned po telefonátu sestry přijela já. Ošetřující lékař byl velmi rozzlobený na postup LDN, doslova mi svůj názor řekl. Ujistil mne, že nejdříve musí dát do kupy srdíčko, počínající ZÁPAL PLIC a pak teprve se budou zabývat rukou a kyčlí. Maminečka kežela v posteli, měla na sobě navíc další deku, aby jí nebyla zima, na nic si nestěžovala. Libovala si, jak jsou na ni všichni hodní. Seděla jsem u ní dlouho, nakrmila ji, potom držela za horkou ruku a ona pomalu usnula. To bylo 23.12. 2007 odpoledne. Odjela jsem domů a šla na akci - Slavnost světla. Seděli jsme v kruhu a po krátkém programu jsme dostali každý rozsvícenou svíčku s tím, že si máme při pohledu do toho malého světýlka cokoliv přát. Sedím a stále myslím na maminku a přeji jí, aby to její velké trápení skončilo....Druhý den, 24.12.2007 okolo deváté hodiny, když jsem na dvorku krmila zvířátka, mi zavolal zeť mé sestry, že babička Fanynka usnula navěky. Jel za ní do nemocnice s nějakými věcmi, když na ni promluvil a pohladil ji po tváři, už nežila. Byla ještě teplá, zemřela klidně ve spánku, což potvrdil i přivolaný lékař. ...A já jsem najednou ucítila takový zvláštní pocit, snad by se dalo říci i úlevu. Pocit tak silný, který překonal na krátkou chvilku i velký smutek na odchodem naší úžasné maminky.  Každým rokem na Štědrý den vedle rozsvícené svíčky na mém štědrovečerním stole svítí malý plamínek svíčky jako vzpomínka na Tebe, maminko.

Společně se sestrou jsme podaly stížnost na postup lékařú v Hradci Králové i Hořicích, komise s námi doslova zametla, postup lékařů byl bezchybný. 

Soutěž - Nezapomenutelné vánoce
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Tak teď se ti povedlo mě rozbrečet. Je to smutné, když se takhle chovají ti, kteří mají léčit. Náš otec umřel 9. prosince a v nemocnici v Žatci se chovali podobně. Naštěstí taky netrpěl dlouho.
Zuzana Pivcová
Vím, že zdravotnický personál bývá dost drsný. Chápu, že nemohou žít život s každým pacientem. Ale to je něco jiného než neúcta k člověku. Bohužel až na výjimky podané stížnosti nepomohou. Díky, že ses rozhodla to napsat.
Dana Puchalská
To je moc a moc smutný. V nemocnicích mají být ti, kteří se o pacienty starat CHTĚJÍ. A ne aby tam chodili jen do PRÁCE.
Libuše Křapová
Evi, moc smutné. Já na téma Vánoce ani nic psát nebudu. Poslední roky se mnou tato data mávají. Pro sebe bych je nejraději zrušila.
Danuše Onderková
Evi moc pěkné a dojemné. Znám tyto praktiky pouze z vyprávění a vždy jsem nad tím kroutila hlavou. Jak se mohou lékaři a sestry takhle chovat k pacientovi, byť je to starý člověk. Pokud tu práci nechtějí dělat, tak ať jdou dělat jinde. Já měla to štěstí, že tatínek i maminka byť byli v nemocnici často, tak vždy se k nim lékaři i sestry chovali moc pěkně.
Hana Nováková
smutný ,životní příběh , určitě tam nahoře má klid, mír a pohodu..
Marie Seitlová
Evi, moc smutný příběh, se slzami v očích jsem si vzpomněla na mou maminku a nemocnici v Ostravě. Zkušenost také špatná.
Elena Valeriánová
Evi, mám oči plné slz. Taky mám podobné zkušenosti s lékaři v nemocnici Jeseník, když umírala maminka a po dlouhých letech tatínek. Šťastný člověk, který večer spokojeně usne ve vlastní posteli a ráno se zjistí, že ve spánku odešel.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?