Historky supermarketové

Libore, vůbec se jí nedivím. Ta zkratka opravdu evokuje tu koninu. :-)

Není nad to, když se chuťově shodneš alespoň se svým psem. Já na tom byl podobně, jenom jeho granule jsem kvůli zubům nemohl ani ochutnat.

Elí, pěkný článek, i v SM se někdy zasmějeme. Třeba příště zjistíte, že ten člověk, co s Vámi nemluvil (vybalovač) je hluchý, i to se mohlo stát. A máš pravdu, ty jejich nové černé úbory se mi taky nelíbí. Měly by být veselejších barev :-)

Barvitě popsaný nákup mě také pobavil :-) Přidám trošičku černého humoru: Černé vrány, funebráci, ještě přidám havrani, vzhledem k sortimentu, který prodávají, možná docela sedí. :-) Třeba nás chtějí odnaučit kupovat maso :-) Také jsem jeden čas prodávala v řeznictví, ráno od sedmi, do pěti odpoledne, s polední půlhodinovou přestávkou na rozvrzané židli, zkušenost ze zákulisí k nezaplacení.

Smích je zdravý, tak tam choďte častěji. Ovšem ve čtvrtek večer po nájezdu už musí být prodavačky napůl mrtvé. U mne moravské uzené je před slovenským točeným...

Ten točeňák mě dostal. Nedávno jsem si ho koupila se stejnými pocity. Prostě mi chutná. Přeji po celou dobu adventu takto veselá nakupování.

Elenko, pobavila jsi mě. Když kupuju kočičce u pultu 5 deka šunkového salámu, hlásím, že je pro kočičku, jinak bych si připadala blbě. Papírovým taškám nevěřím. Nosím s sebou dvě látkové.

Eleno, přestože jsem " chcíplá ", pobavila jsem se. Díky.

Kaufland mám u nosu, takže tam mířím docela často. Taky bych mohla vyprávět. Dokonce jsem si tam i pofotila :) Černé vrány, to je trefa do černého. My jim říkáme funebráci. Když jsem se dosyta zabála, jednou jsem se paní prodavačky zeptala, proč je takhle strašně oblékli. Odpověděla, že se nemám žinýrovat, že jim to říkají všichni. Říkala že prý asi proto, že kuchaři dnes nenosí bílou, ale černou ... já ty chudáky vyhastrošené prodavačky, lituji. Jo, nerovnal tam ten na bobku kartáčky na zuby? U nás sis je jeden čas musela vybírat vkleče nebo ohnutá s vkusně vystrčeným pozadím. Ale sranda musí být, to souhlasím.

Ráda jsem si to přečetla, protože alespoň můžu porovnat, jak je to jinde. Někdy třeba dvě krájejí salámy a jedna ještě doplňuje, ale nehnou se, aby jedna z nich šla pomoct s obsluhou zbývající spící panně, která má před sebou frontu. Některé prodavačky jsou ale usměvavé a nic je nerozhází. A když jsem jednou řekla u občerstvení přesmyk, že chci chlebíčkový vajíček, tak paní říkala Jo, já vám rozumím, a pak jsme se chechtaly obě.