Nezapomenutelný vánoční dárek

Nedovedu si představit Vánoce před lety, aby tam nebyla nějaká knížka. Dobrá knížka byl poklad, mnohdy jsem stála frontu ve čtvrtek v knihkupectví na žádanou knížku. Lidé si o knížkách povídali ráno v autobuse a když jsem přišla na návštěvu, vždy jsem si prohlédla jejich knihovnu a hned bylo o čem mluvit. Dnes v autobuse slyším většinou jen o nemocech nebo o politice. Mladí se baví o hloupostech z FB nebo jiných sociálních sítí.

Knížky jsou nejlepší dárky . O Vánocích je čas i na čtení...A pak ty dlouhé večery..

Já se pamatuji na ohromnou radost, když jsem jako čtrnáctiletá slečna dostala pod stromeček své první silonové punčocháče, které někde sehnal můj švagr. To byla radost až k slzám.

Já mám doma ještě schovanou knihu"Zlatý věnec". Vázanou a už trochu ohmatanou. To byla radost a neuvěřitelné štěstí. Přežila se mnou dobrý i zlý. Bylo mi asi 8 let.

Hezký vánoční příběh! Mi se vybavila vzpomínka na šedý výkresový blok a pastelky, měla jsem obrovskou radost a šla hned kreslit. Bylomi asi sedum let.

Tuto knihu také máme v inventáři. Dodržujeme, že pod stromečkem musí být kniha, letos už mám nakoupeno.

Moc hezká vzpomínka, která mě vyprovokovala také k mým vzpomínkám.

vrátila jsem se do svého dětství, knížky mně dostávaly víc než cokoli jinéhé. Ale potom to byly celé vánoce ponořené do četby. Čtenářský deník se vesele plnil /vy vystarší ho určitě znáte/ a ti ostatní ve třída pak měli co opisovat. Jen se učitelka nesměla zeptat na nějakou maličkost z knížky, protože kdo nečetl, nemohl vědět, deník nebyl až tak podrobný a na průšvih bylo zaděláno...Byl to hezký čas, bezstarostný čas her, radování, čas našeho dětství...Kdo by rád nezavzpomínal zrovna tak, jako pisatelka článku...

Moc hezké vyprávění, které mi připomnělo, jak jsem jako hodně malá toužila po panence. Dárky už byly rozbaleny, ale panenka nikde. Pak maminka řekla: A co je to tamhle? A ona byla schovaná někde bokem. Má radost neznala mezí. Díky.