V šuplíku jedna založená pozvánka...

V šuplíku jedna založená pozvánka...

28. 11. 2018

Trochu jsem dělala pořádek ve svém psacím stole a v jednom šuplíku jsem našla kopii pozvánky určené mojí nejbližší rodině. I takto se dají pozvat nejbližší na oslavu kulatin. I když nemám ráda spojovat soukromí s mým psaním, udělala jsem vyjímku, protože pozvání na oslavu a vzpomínky na samostnou oslavu nás budou provázet do konce života.

24.4. - den svatého Jiří. Víš, co bude? No přeci budou vylézat hadi a štíři - chachá, ale i samozřejmě má svátek náš Jiří. Taky před tím je šestnáctého dubna a zanedlouho bude i dvacátého sedmého července. Ale ale...kolem té šestnáctky nějak nebezpečně krouží a dobývá ji sedmdesátka, šedesátka zase tvrdě útočí na sedmadvacítku. Že by ten dědek z Německa mi v těch číslech dělal zase nějaký hokej? Ba ne, tentokrát je to reál a on je v tom nevinně.

…..jak život utíká, si neuvědomíš jen tehdy, když z kapsy vytáhneš občanku a u pokladny na Karlštejně na ni dostaneš podle věku příjemnou slevu, kterou po prožitém kulturním zážitku využiješ k zakoupení tak tak půlky pečeného buřtu, ani tehdy, když se ráno probudíš, mrkneš jedním okem, druhým a zjistíš, že jsi živ. To jako správný český důchodce, který sice nemusí denně do práce, ale musí uvařit, uklidit, vyprat, vyžehlit, umýt auto, obstarat zahradu, pohlídat vnoučata – se pustíš do práce a tiše závidíš „západoněmeckému důchodci“, který se válí pod palmou někde v exotické krajině s drinkem v ruce a s plnou obsluhou.

Jak život utekl, pochopíš i tehdy, když se vyplnily, vyplňují a jistě i budou ještě vyplňovat moudra a pravdy, které se po staletí předávají z generace na generaci.Tak jako nám naši rodiče, tak i my svým dětem je dále předáváme. No, no už vidím ten potutelný úsměv a slyším slova našeho syna „no jo mami“. Ale i oni budou jednou staří a vše si sami musí vyzkoušet, tak jako my, jinak nepoznají tu sílu moudra a pravdy, zvláště pak v této  době. I když musím přiznat že můj syn, vnoučata jsou ještě malá, mi pomůže s PC a jinými technickými vymoženostmi, na které přiznám si to, mnohdy nestačím. Prchající život poznáš na svých dětech a potažmo i vnoučatech, nějak rychle stárnou..

Netoužíme s manželem po exotických dovolených, pro nás má exotika zcela jinou podobu – opečené buřty, či grilované masíčko, otevřená, vychlazená láhev Rulandského šedého v letním podvečeru, kdy už slunce zapadá za obzor, Železné hory tmavnou a nebe otevřelo svojí báň, na kterou se vyhoupl měsíc a první hvězdy. Na úpatí hor se začínají rozsvěcovat ve vesničkách první domky, bílý Filipovský zámeček září do dáli jako maják a i věž v Čáslavi dává o sobě vědět svým varovným červeným světlem. Kolem hlavy ti přeletí chroust, netopýr a občas nad hlavou i velký kovový pták zvaný Grippen. Když poslední ptáček zapípá a krajina nezvykle ztichne – kraj zahalí nádherná letní noc, kterou se nese jen houkání sovy. Nemusíme se bát, že se v naší blízkosti pohnou zemské desky a moře vyvolá tsunami, což bude to poslední, co na tomto světě uvidíme. Občas se ale i já musím štípnout, abych zjistila, zda jsem ještě na zemi, nebo už tam nahoře, jakou nepopsatelnou sílu má tento okamžik.

To, že tu s manželem můžeme být, je i z části díky těm nahoře, kteří nad námi bdí, a proto se sluší jim poděkovat, aby nám zachovali přízeň a ještě nějakou dobu nás tu ve zdraví ponechali...

Zde na zemi bychom však chtěli pozvednou číši a připít si na zdraví s rodinou na neformálním posezení a to:

                                                                    24.4. v 18.30 hodin, kdy se sejdeme na ...

I takto může vypadat pozvání nejbližší rodiny na oslavu kulatin. Netradiční pozvánka se moc líbila a setkání se vydařilo, bylo moc krásné, vřelé a to v jedné útulné kavárně v Kutné Hoře, kde nám připravili krásnou tabuli, chutné menu a starali se o nás vzorně tak, jak jsme od nich už několik let zvyklí.Harmonika nesla tóny písní, všade přítomný hlahol, smích a veselí utichly až v hodně pozdní dobu. Všichni jsme se pospolu radovali tak, jak to má být, když se sejde rodina...

Vzpomínky na tuto oslavu nás budou provázet do konce života.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Setkání s rodinou mám také ráda, i když jsme jen docela malinká rodina - 2 dcery+ 2 vnoučata a já. Uvařím nějaký dobrý oběd a posedíme a popovídáme si. Jednu moudrost na konec: Smutný budeš, budeš-li sám. Staré přísloví.
Soňa Prachfeldová
Milé, dojemné - přeji krásný život v rodině, ještě mnoho mnoho ooslav
Věra Ježková
Krásná pozvánka.
Marie Doušová
Moc pěkně napsané a od srdce poslaná pozvánka ,která se vydařila. Hezky se to četlo. Dík.*******
Zuzana Pivcová
To byla moc hezká osobní pozvánka, nepochybuji, že ji Vaše rodina taky tak vnímala. Ta má pro většinu lidí rozhodně větší cenu než exotický zájezd. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?