Foto: autor

Konečně mám taky fotomlhovky

18. 11. 2018

Můj příběh

Autor: Mirek Hahn

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Bartošová 23.3.2022 12:10

Čtu a koukám se značným zpožděním, ale nadšeně. Nejsi ty nemístně skromný, Mirku?

Daniela Řeřichová 18.11.2020 16:55

No to je nádhera!

Hana Rypáčková 18.11.2020 15:28

Povedlo se a stálo to za to.

Blanka Macháčková 26.11.2018 15:36

Tak jsem si přečetla a prohlédla "počin týdne" a souhlasím. Hezké psaní a hezké fotky.

Zdenka Jírová 22.11.2018 00:47

Máte nádherné fotky, jste vytrvalý.

Dana Kolářová 19.11.2018 11:58

Šťastné setkání času, mlhy a fotografa.

Jitka Mošovská 18.11.2018 20:26

Upřímnost, obětavost a odměna.

Mirek Hahn 18.11.2018 19:56

Aleno, ano, je to váš rajón :-) O moc víc povedených fotek nemám, je jich hodně stejných nebo podobných s různou expozicí. Pár si jich ještě šetřím na Foto Dne, až je ořežu a zmenším.

Alena Tollarová 18.11.2018 19:51

Čtu, přestávám dýchat, Na Štěpáně - to je přece docela blízko od nás! Rosí se mi čelo a potí dlaně. Prožívám to ráno, které ve skutečnosti nikdy neprožiju, protože nedovedu vstát. Na fotky jsem zvědavá jako malé dítě. Paráda. A věřím, že na ukázání by se jich našlo i víc. Nešly by přidat? :)

Naděžda Špásová 18.11.2018 19:20

Mirku, pěkně napsané a opravdu hezké fotky. Hlavně ten žlutý úchyt pro lodici, aspoň myslím, že to je, na první fotce. Já bych asi nevstala. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá