Můj rodný kraj - mé vyznání

Lidu a Alo i vám děkuji. Z písničky: Kdo líp než táta o svý holce ví, že ho postrádá, že slýchá ve snech jak zpívají Ave Maria vím jednou cestou, že už netrefím a to tou do dětství tak aspoň v duchu s tátou zpívám si Ave Maria. Proč život drobné mince zpátky nám nikdy nevrací, ty zatoulané střípky štěstí ztracených radostí, proč člověk v očích slzy tajně skrývá, když táta s mámou ve vzpomínkách zpívá Ave Maria - Gloria. Při těchto slovech písničky zavřu oči a vidím tatínka hrajícího na varhany, vedle zpívající maminku, vždy v tmavomodrých šatech s bílým límečkem, brášky ministranty a vím jaký jsem dostala dar, možnost si vybrat právě tyhle rodiče ♥ Ráda vzpomínám, ale hodnotit nemám potřebu.

...Vzpomínky jsou jak jeřabinky rudé, strom již dávno zvadl, ony dále planou... (jenom si nemohu vzpomenout, kdo to napsal ;-)) .

Ano, Jitko, jsme ve věku, kdy hodně vzpomínáme a hodnotíme. Líbí se mi fotografie z tvého kraje.

Děkuji všem za souznění, slovní i v podobě hvězdiček. Moc si jich vážím ♥

Pěkné a procítěné vyznání, báseň , píseň i fotky. Také ráda vzpomínám na svou rodnou ves, kterou mnozí z ička poznali.

Jitko, moc hezké, včetně písničky. Na chvíli jsem se vrátila nejen do dětství, ale také do letošního konce dubna, kdy jsi nám dala příležitost rozhlédnout se s tebou tímto krásným krajem. Dík!

Jitko, moc děkuji za krásné verše, fotečky a dojemnou píseň. Sedím tu dosti dojatá.

Hezké a milé vzpomínání doplněné moc krásnými fotografiemi. Děkuju. Je tam u Vás skutečně krásně.

Děkuji moc za krásnou a procítěnou vzpomínku i já tak velmi často vzpomínám. Fotografie jsou také nádherné a závěrečná písnička je i mojí písničkou srdce - máme to skutečně hodně podobné - a proto ještě jednou veliké díky.

Děkuji, při nedělním ránu to bylo krásné, procítěné čtení. Mám moc rád tato vyznání. Je totiž cosi mezi nebem a zemí, které člověka poutá k místům, která jsou jejich srdci nejbližší a ke kterým mají ty nejniternější vzpomínky.