Škoda z lásky: Paruka to pojistila, že jsem tenkrát nezhřešila
Foto: archiv autorky

Škoda z lásky: Paruka to pojistila, že jsem tenkrát nezhřešila

18. 11. 2018

Po delším přemýšlení jsem se konečně rozhodla, že se s vámi podělím o svůj zážitek s autíčkem značky Škoda Felicia. Není důležité uvádět, ve kterém roce k této události došlo, není důležité psát, zda jsem byla svobodná, vdaná, či rozvedená. Není důležité psát, zda jsem byla zkušená, či ještě panna. Zkrátka - stalo se jednoho krásného letního dne...

Vše začalo na setkání spolužáků po maturitě, kde nechyběla ani moje bývalá studentská láska - Jaroslav. Po několikahodinové zábavě, výměně fotografií a nezbytných informacích, jak u nás všech přítomných "šel život", jsme se s Jaroslavem uchýlili do ústraní a vzpomínali a vzpomínali. Jelikož čas rychle plynul a nám bylo spolu hezky, domluvili jsme si schůzku na neutrální půdě, nejlépe někde v přírodě. Mám Škodovku, Evinko, a díky tomu, že mám volnou pracovní dobu, není můj čas omezený. Přijedu kdykoliv a kamkoliv, Ty rozhodni, kde by to bylo pro naše setkání nejvýhodnější... Začínaly se mi hlavou honit scénáře. Jaroušek byl skvělý společník, vše nasvědčovalo tomu, že bude respektovat má přání a nedojde k ničemu, čeho bychom později případně litovali:).

Bydlela jsem tenkrát v malé vesnici nedaleko nádraží, které je ještě nyní dokola kolem obklopeno krásnými lesy. Tam pojedeme!! Připadala jsem si jako před prvním rande, nevěděla jsem, co krásnějšího a tentokrát ale i rafinovanějšího si vzít na sebe. Chtěla jsem se líbit a udělala pro to maximum. Krátká modrá minisukně, bílá halenka s modrými puntíky a pod tím bílá krajkovaná košilka. Hřebem tohoto mého snažení byla nádherná vlasová PARUKA, kterou jsem měla již i na tom zmíněném srazu. Poslední pohled do zrcadla a vzhůru za dobrodružstvím (to jsem netušila, že to dobrodružství opravdu bude).

Jaroslav přijel červenou Feldou včas, dokonce na mne musel chvilku čekat, nežli jsem dorazila. Milý jako vždy, ve sportovním oblečení, příjemně vonící, s kytičkou v ruce....Tak jsme vyrazili. "Nepojedeme daleko, jen to vezmeme přes zdejší nádraží okolo Uhelných skladů a budeme na místě." - informovala jsem. Felda sice trochu drkotala po vyjetých kolejích od nákladních aut, sem tam zachřupaly pod koly kousky uhlí, ale jakmile jsme vjeli na lesní cestu, bylo po problému. Po několika minutách jízdy jsme našli místo, které nabízelo příjemné zázemí k našemu posezení. Honem nezbytnou deku a po ujištění, že nikde v blízkosti není mraveniště, jsme usedli pod koruny borovic. Sympatie byly vzájemné, po čase došlo pochopitelně i na malé důvěrnosti,,,, (jejda, nějak se mi to vymyká ze scénáře). Jaroušek byl očividně "nadšený", já jsem "nadšení" sdílela s ním, jen to nebylo očividné:).

Ale!! Myšlenka na to, co by se mohlo stát, kdybych ulehla a ta "zasr..." paruka by se mi svezla z hlavy dolů, ta bránila tomu, abych milému svádění podlehla..To by byl opravdu trapas.....Tak jsem si musela hrát na počestnou, používat kdejakou debilní výmluvu a toho mého roztouženého bývalého spolužáka ujišťovat, že příště to bude vše tak, jak by mělo být.. Jak já jsem si nadávala !!! Jaroslav byl opravdu úžasný, nic nenechával náhodě, dokonce i na dodržování  "pravidel bezpečnosti při práci" byl připravený.. A na druhé straně já,  roztoužená vrána s naraženou parukou, která začínala pociťovat bolesti hlavy......

Tak jsme najednou byli oba trochu rozhození, další debata vázla - jedeme domů... Jasně, jedeme, ale až k těm Uhelným skladům, DÁL TO NEŠLO! Na místě, kde jsme před časem projeli, byla vysypaná ohromná halda uhlí!!!!! To je snad zlý sen, přece si nebudeme muset zpáteční cestu proházet. Myšlenka, že tam zkejsneme do druhého dne, nežli přijede někdo uhlí naložit, ta byla děsivá. "Zkusím to, Evinko, objet po louce," pravil Jaroušek, a jak pravil, tak udělal.  To NÉEE, po pár metrech hup a Felda visí na nápravě v nějakém rigólu... Jdou na mne mdloby, to je trest za naší rozpustilost :(

Nezbývá nic jiného, nežli zajít do nedalekého domu a poprosit o pomoc... Dále už to šlo jako po másle, majitelka domu sehnala dalšího souseda s traktorem, který naší krasavici, ze které visely drny a klacky, vytáhl až k nim na zahradu, odkud jsme po opravdové cestě odjeli s pocity vděku.

S Jaroslavem jsme se setkali ještě několikrát a po jednom krásném " prohlížení sbírky motýlů " došlo i na vysvětlení, proč jsem se v tom lese tak obávala o "svoji pověst." Probírali jsme své pocity, které jsme tenkrát prožívali, a všem těm zážitkům jsme se od srdce zasmáli...

Přátelé, přijměte toto moje vyznání bez jakéhokoliv moralizování, zkrátka i taková byla jedna část života zralé ženy, která si po letech zase ráda zavzpomínala.....Bertice

PS: Fotka uhlí a nádraži  je stažená, moje originál.

Soutěž: Škoda z lásky
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Oldřichu, tak to si sypu popel na stařičkou hlavičku, už to nikdy neudělám, fakt:))))))
Oldřich Čepelka
No toto, Evo?! A já tě dával doma za vzor!
Eva Mužíková
Díky Miluše. Další už mám napsaný, ale čekám na obrázky které tam chci přidat.
Miluše Hasenohrlová
Evinko, tak tohle se Ti povedlo.Krásně napsaná příhoda,při které má fantazie a představivost jela na plné obrátky.Jsi skvělá vypravěčka.
Dana Puchalská
I já měla svého času paruku. A vypadala jsem v ní jako madam Lomikarová. A jak to dopadlo, to radši ani psát nechci. Skoro jako bratr Žižka. Teď z toho mám jen úsměv na rtech, ale tenkrát v roce 1975.... No škoda slov. Evi pošli nám ještě něco obdobného. :-) :-)
Hana Polednová
Evi, asi jako jedna z posledních čtoucích tvůj článek už nemám pomalu co napsat. Vše tu bylo krásně řečeno. V článku je obsaženo všechno. Láska, vzrušení, napětí, překvapení, nehoda, záchrana a nakonec i pozdější sblížení. Díky za hezké pobavení a zasmání.
Eva Mužíková
:)))))).. tak to má být, bavte se děvčata na můj úkor. Ájo neděs, to mi ani na mysl nepřišlo, ale dobrý. Nebyly to brikety, ale asi kostka.
Jaroslava Handlová
Evinko, tak sugestivně napsané, že nelze si nepředstavit tu trapnou situaci jinak, než s úsměvem. Díky Tobě budu mít hezký a veselý celý den. Tebe jen tak někdo nepřekoná!
Dagmar Bartušková
Evo, mám bujnou představivost! Pokud by Ti paruka spadla v tom nejlepším, mohlo by dojít ze šoku ke křeči... :-) Mobil nebyl, lékař s injekcí a sklady v nedohlednu. To by snad jen pomohlo nenadálé švihnutí tou borovicovou větví, která tolik píchá... A ta kopa uhlí - to byly brikety? ... :-) :-). :-). Super Story!
Eva Mužíková
Evči, tenkrát " jen " učil na gymplu, vypracoval se časem, napsal 36 spíš odborných knih... ale to je jen a jen jeho zásluha....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.