Vlastní zkušenost

Paní Jitko děkuji za váš příspěvek. Ano většinu životní situace si utváříme sami. Svým rozhodnutím, myšlenkami. Jako řidička když někam jedu a vím že je tam problém zaparkování, tak poprosím abych dobře zaparkovala, a vždy tam místo je. To je jen malý příklad.....Lidi co nevěří ? Jen do času, než mají svou zvláštní příhodu, zážitek.

Když mám jet, jako řidička, někam autem a budu si říkat: "Zase budu potkávat samé debilní řidiče, na každé křižovatce bude červená, všude budou zácpy, nenajdu místo na zaparkování a určitě budu zase platit pokutu ........". Pak s těmito myšlenkami vyjedu a skutečně, potkávám samé debilní řidiče, ........................... :-) Zkrátka, co si v hlavě vytvořím, to mám.

Už po několikáté se k Vašemu článku vracím. Bohužel jsme rozumově na takové úrovni, že kdybych sem napsala, co si o tomto tématu myslím, tak polovina lidí by si minimálně ťukala na čelo a druhá by mě poslala rovnou do blázince :-). Před šestadvaceti lety jsem byla ve velmi složité životní situaci, ze které jsem neviděla východisko. Šla jsem z nákupu a vítr mi přivál do cesty lehce ošuntělý list časopisu a zrovna se stránkou horoskopů. Přečetla jsem si, co mě čeká. "V blízké době poznáte zajímavé lidi............". Za tři týdny jsem seděla v autobusu a jela na čtyři dny s vodáky, do té doby s úplně neznámi lidmi, do Slovinských alp na řeku Soču na rafty. Co dodat?

Děkuji všem za jejich příspěvky. Paní Marie, tu vyšší ochranu jsem si v té chvíli uvědomovala. Paní Zuzanko, děkuji za váš náhled, varování. Je to více jak dvacet let ta příhoda. Musím přiznat že varování, v tento moment nemohu psát ano ale i ne.

Když to tak vidíte, nic proti tomu.

Jsem ráda, že jsem vydala svůj život Pánu Ježíši a od té doby jsem pod jeho ochranou. Nemyslím si, že by si člověk mohl nějak přičarovat nějakou situaci. Věřím, že zastavení nad srázem byla Boží ochrana. Ještě má pro Vás Pán Bůh nějaké úkoly. Možná i ten - pomoci kamarádce vylézt po svahu :-) Kdo by jí pomáhal, kdybyste spadla ze srázu?

Beru tedy, Jarmilko, Váš prožitek na vědomí. A ve svém nitru, které se může mýlit, mám pocit, že to bylo varování a šance zároveň. A protože někdy jednou nestačí, naopak jde řada věcí obdobně v různých časových intervalech dvakrát, přišlo to zopakování. Zdánlivě méně nebezpečné, o to však důraznější. Ano, jak říká Jana, dávat si pozor na myšlenky, spíš si je, tedy ty nedobré, nenechat v hlavě ani zrodit. A když už napadnou, tak je propustit, tedy víceméně s omluvou odvolat. Moc děkuji.

Vzhledem k tomu, že jsem podobných "náhod" zažila už docela dost, ztotožňuji se se slovy paní Jarmily v prvním odstavci. Ještě podotýkám, že díky vlastním zkušenostem na náhody nevěřím. To, že souvislosti nevidíme, je dáno našim omezeným úhlem pohledu a nedostatečným odstupem od probíhajících událostí. Dávám si pozor na své myšlenky. Dovedou pomoci i ublížit, a to nejen na úrovni duševní, ale i fyzické.

To nejsem schopna posoudit, ale zajímavé zkušenosti.

Zkušenost je nepřenosná, to je jasné. Dávat vaše myšlenky do souvislosti s tím, co se vám přihodilo, by mne jako čtenářku nenapadlo. Být ovšem na vašem místě, vnímala bych to třeba jinak.