Když je z ženy semetrika

Znám manžele v okolí, kde manželka dokázala / nevím jak/, udělat ze svého muže pacienta s parkinsonem. Údajně mu musí měnit pleny, mluví prý z cesty, nepoznává ji ani děti, venku musí být na vozíku, protože už nechodí. Doma ale chodí normálně na záchod, nají se, se známými normálně komunikuje / to ho ale paní okamžitě okřikne/, sejde příkré schody a sedne si na vozík. Dostává / zase nevím, jak to paní dokázala/ nejvyšší příspěvek na bezmocnost. paní údajně musí u něj být 24 hod denně, ale každý den někde vyrazí / kosmetika, manikúra, kadeřnice, nákupy / a to pána buď opije, aby spal nebo je doma sám. Pán má zkažený zbytek života, ve všem se jí podřizuje, měl rád zahrádku, choval včely, měl mnoho zájmů a teď nic. Paní si všude jen stěžuje, jak je hrozný, jaká je chudinka, ale kdo do toho vidí, ví, že to tak není. jenže na změnu už je pozdě.Pán úplně rezignoval a nic měnit nechce.

Můj strýc byl v podobné situaci. Teta byla vždy rázná, ale po padesáce se z ní stala doslova saň. Hádala se se svými dcerami, nemluvila se stařičkou matkou a nakonec vyhodila svého muže z bytu, s tím, že nemožný ubožák, kterého nemůže ani vidět. Strýc bydlel chvíli u dcery, pak si pronajmul garsonku a požádal o rozvod. Odmítá s exmanželkou jakoukoli komunikaci, ačkoli z její strany už padl návrh na usmíření a návrat strýce. Poslední, co k tomu minulý týden řekl byla parafráze Nerudova: "Radši utrejch."

Do té konkrétní domácnosti a vztahu těch letitých manželů nikdo nevidí. Třeba v mládí ubližoval ten pán té paní a ta mu to teď, když on potřebuje víc ji, oplácí. Vztahů, které jsou po celý společný život dobré a vyvážené, je málo. Ale znám hodně "semetrik", které, když jim manžel zemřel, tak plakaly a vzpomínaly na "jedinečného člověka".

Paní Marie, přesně to mám na mysli. Všude je něco, to chápu, ale měla bych vážit slova, co kdyby ta hnusná slova, která jsem pustila z úst, byla ta poslední. S takovým "závažím" žít, musí být těžké.

Je smutné, když si lidé neváží toho, že je partner ještě neopustil a hledají na něm chyby. Na to je života škoda. Ale je těžké to některým lidem vysvětlit.

Chlap, který se neumí slušně chovat k ženě je hulvát a označení takovéhoto člověka chlapem, diskredituje všechny CHLAPY.

Pro paní Ježkovou. Mi by se moc líbil výraz "semetrik". =)

Taková madam musí znamenat peklo na zemi. Nechci téma zlehčovat; ale otázka mě napadla po přečtení reakce Libušky K.: Jak by se říkalo chlapovi chovajícímu se jako semetrika? Asi nijak, nebo, jak praví Libuška, nějak shovívavě. Jak by se vám líbil třeba semetrák, semetrikáč, semetrikář? :-)

Tolerance je třeba stále. Nikdy nevíme, kdy se staneme tím "nemožnějším" z páru. Někdy se dá slovy týrat víc než karabáčem. A někteří lidé to dokážou i beze slov. Přitom si ti trapiči vůbec nepřipouštějí, že v očích jiných lidí jsou nemožní oni.

Nedávno jsme byli s Radkem (manželem) v restauraci na obědě. Tři stoly od nás obědvali manželé, možná o něco starší než my, nevím. Pán o holi,roztřesený, zřejmě něco nezařídil podle jejích představ. Ona, ukázková semetrika, jakou ta mu dávala "čočku", bylo mi pána líto. Když si takové jednání dovolí na veřejnosti, jak to asi vypadá doma. Trápit se tím nemohu, nespasím celý svět, mohu jen ukazovat, že se ke svému muži chovám tak, jak chci, aby se on choval ke mně.