Škoda z lásky: Jízda jako řemen (Úvodní část)

Mladí řidiči už nepoznají ten krásný pocit, když si opraví auto sami. Dnes by to na cestách nesvedl ani automechanik. Hezky se to četlo.

Hezký příběh.

Jo škoda 100 je mi taky blízká, jednak jsem v ní dělal autoškolu, přežila mé přískoky a později si ji půjčoval od bratra a překonával v ní strach z pražského provozu, jsouce původně venkovan, jezdilo se mi v ní taky dobře zvláště s pytlem cementu v kufru :)

Opravdu poutavé vyprávění, jen tak dál..

Naši řidiči u předchozích aut si mohli skoro vše opravit sami. To už u dnešních technicky složitých aut nejde. Jednou se mi také vařila škodovka, bouchalo to hrozně, zastavila jsem a z uctivé vzdálenosti jsem čekala, až trochu vychladne. Ale stejně byly ty škodověnky hezké a pořád je někde potkávám!

Děkuji za všechny komentáře. Ano paní Ivano, pokračování budou, ještě dvě. Ten první příběh je uzavřený, ale navazuji na rozsáhlejší první příběh ještě dvěma kratšími příběhy, které jsem se Škodovkou Kačenkou zažil....

Klasika, zase řemen. Hezký příběh.

Líbí se mi, jak všichni chlapi měli problémy s autem a nebyl nikdo, kdo by si neuměl poradit. To já, když za mnou před více než 20 lety přijel do Prahy Angličan, mu na přání objednala v půjčovně škodovku. České auto, volant vlevo. Výlet, horké léto, napřed došel benzín, pak se auto zavařilo. Někde za soumraku, málem mezi poli. Nebýt blízko vesnice a hospoda plná chlapů, kteří pomohli, asi by se mi něco stalo. Díky za vyprávění.