Vánoce se blíží

Štědrý den jsem si užívala devět let jen ve společnosti Bertíka, se vším, co k němu patří. Druhý den návštěva rodiny mého syna. Vše v pohodě, bez předvánočního šílení. Letos budu pochopitelně dopoledne u chlupáčů v útulku.

Na Vánoce z dětství vzpomínám ráda. Byly opravdové, měla jsem obyčejná přání, která se mi tehdy zdála nesplnitelná, protože jsem znala finanční situaci v rodině, kde jsou 3 děti. Přesto mám zakódovaný jejich rituál během Štědrého dne, na který ráda vzpomínám. Kouzlo dnešních Vánoc už neznám. Naopak mám nepříjemný pocit hlavně z plýtvání jídlem. Máme se opravdu dobře (?).

Maruško, už jsem se obávala, že si přečtu o těšení se na Vánoce. Paradoxně jste mě potěšila. Vánoce také nemusím; a není to proto, že ve svých 14 letech jsem o nich prožila něco velmi zlého. Spíš už nejsem schopna vnímat takovou tu jejich krásnou atmosféru jako zamlada. Kdyby bylo na mně, připomněla bych si je velmi skromně. Jsem ale (naštěstí) součástí velké rodiny, kde tradice velmi dodržují. Tak se zapojuji do jejich příprav a průběhu a občas se tím hezkým i nechám strhnout.

Ty tři hvězdičky jsou omyl, asi jsem zase blbě sáhla na hodnocení, moc se omlouvám. Má jich být *****.

Maruško, mám to podobně. Z dětství nemám hezké vzpomínky na vánoce, a proto je beru jako nutné zlo. Snažím se je rodině nezkazit, ale to je asi tak všechno. Taky jsem pak ráda, když jsou pryč.