Podzim. Pro každého z nás znamená něco jiného. Začátek školního roku. Usínající příroda. Věnečky na hroby a na adventní výzdobu. Výlov rybníků. Úlovky myslivců. Houbaření. Konec práce na zahrádce. Sklizeň ovoce a zeleniny.
Letos bylo opravdu co sklízet! Krásná vyzrálá jablka, barevné dýně, sladké hrozny vína, ořechy! Nemáme zahrádku, ale jablek jsme s manželem dostali dost na jídlo i na zavaření. Ořechy jsem chodila sbírat hned pod třemi stromy rostoucími mimo něčí zahradu.
Jak se takové ořechy hledají? To je právě to, čemu říkám ořechový taneček. Pravou či levou nohou rozhrnuji spadané listí a snažím se pod chodidlem nahmatat něco malého kulatého. Někdy je to kamínek nebo silnější kousek větve, ale často je to oříšek! Šup s ním do kapsy! Je třeba i dobře koukat. Některý oříšek si hoví na listí, jiný je ještě napůl ukrytý ve slupce. Hrají si se mnou na schovávanou. Nalézám nové a nové oříšky na místě, kde jsem před chvíli už hledala. A vždy jsem příjemně překvapena tím, kolik jsem nasbírala. I když to ze začátku nevzbuzuje žádné naděje. Přijdu pod strom a nevidím skoro žádné oříšky, ale za půl hodiny už mám důvod k radosti!
Vzpomínám u toho na kamarádku, která mne k těm stromům dovedla. Už třetí rok bydlí u syna a užívá si vnoučata. A tak sbírám sama a vracím se ve vzpomínkách ke společně strávenému času. Procházky, rozhovory, drobné dárky, ochutnávky toho, co jsme právě měly. Někdy jsem pekla, někdy ochutnávala. Někdy jsem vyprávěla, jindy poslouchala. Ani nevím, kolik let jsme spolu trávily volný čas. Jsem ráda, že se jí dobře daří.
A co dál? Kamarádce v mém sousedství zemřel manžel. Půjdu se jí zeptat, jestli by se mnou nešla na ořechy. Nebo na chvojí, které bude třeba na vánoční výzdobu. Nebo jen tak na procházku. Podzimní barvy listí jsou tak krásné!