Jídlo má být rituál. Ale není

Každý den vařím a snažím se vždy nějak jíddlo obohatit a vymyslet něco nového,/např vepřové závitky se žampióny/ ale vždy slyším ,víš bylo to dobré , ale klasické ptáčky jsou lepší. U nás se nejraději jí jídla prověřená časem.

Celý život ráda vařím a nyní, když mám dost času, dvojnásob. Se společným stolováním už je to horší, zatím zbývá víkend oběd, někdy se povede i snídaně. Pro mne je důležité mít pro koho uvařit. Když jsem sama, vařím jen rychlovky, ale určitě se neodbývám.

Nikdy jsem nesnila o tom, že bysme měli s mladými stolovat. A už vůbec ne, že bych snad vyvařovala. Bývalo. Dnes se těším., že až se sejdeme, budou nás každopádně rozmazlovat kuchaři, číšníci a somneliéři. Tomu říkám ten pravý servis, který si všichni u stolu dostatečně vychutnáme a užijeme.

Také jsem moc ráda, když mám občas možnost vařit pro druhé a vychutnat si i společnou pohodu u stolu...

Oprava: ....energií, ale i pocitem.......

Vaření i pečení mě baví a jídlo je pro mě rituál. Čím více spokojených strávníků je, tím víc mě baví, hlavně nejen mě dobíjí pozitivní energií a pocitem, že nejsem na světě zbytečně.

Hnutí STOB - učí lidi správné stolovací návyky, řekla bych, zbytečná instituce. Myslím si, že každý v našem věku ví, jak by stolování mělo vypadat. Jiné je přinutit se, když je člověk sám, neodbývat se. V dnešní době jídlo je módní záležitost a zřejmě dobře vynáší, jen kolik máme třeba v televizi pořadů o vaření. A tam je všechno mňam.

Jídlo považuji za příjemnou součást dne. Dělám si rychlovky, které mám ráda; u přítele vařím, peču, smažím… Hotovky si nekupuji. Do restaurace zajdu občas s kamarádkami nebo přítelem. Moc dlouhé stolování a hodování ale ráda nemám.