FOTO: autor

Příběhy naší republiky: Vojna na počátku normalizace

26. 10. 2018

Můj příběh Příběhy naší republiky

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 27.10.2018 18:31

Mé zážitky vydají nejméně na jeden článek. Byl jsem u ženistů, ovšem mého bratra výšky 190 cm dali k tankistům.

Jana Kollinová 27.10.2018 14:45

Zajímavý příspěvek. Něco málo jsem pochopila ze sdílení syna ze základní prezentační služby. Vzpomínku na impregnované maskáče čímsi, co bylo na hraně, si odnesl dlouhodobým léčením nekrózy na holení kosti. Ošetření u zubaře s vrtačkou na šlapací pohon ho na několik let odradilo od návštěvy stomatologů. To byl asi rok asi 1986. Jsem rozpačitá při zjištění, že články autorů jsou současně propagačními články.

Věra Ježková 26.10.2018 19:21

Ivanka už to napsala. Na vojně jsem nebyla, ráda jsem se o ní něco dozvěděla.

Zuzana Pivcová 26.10.2018 18:39

Od známých jsem slyšela vyprávět o vojně i horší věci, hlavně o důstojnících. Proti těm byl Terazky ještě inteligent. U nás kluci na fakultě i vedle na Vysoké zemědělské taky měli při studiu "vojnu". I my, budoucí učitelky, jsme měly po druhém ročníku kurz branné přípravy a pak zápočet. Vím, že jsme lezly nějakým drátěným tunelem a pak střílely v masce. Tu jsme nafasovaly předem a měly ji na koleji. Nedalo se v tom dýchat, natož střílet. Tak nám kluci vymontovali tajně ty filtry, aby tam mohl jít normálně vzduch. Nikdo nás nebonznul. Díky, Oldo.

Mirek Hahn 26.10.2018 14:44

To přesně odpovídá skutečnosti. Na vojně jsem zažil i horší věci.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá