Jitka Hašková
25.10.2018 19:49
Také jsme dlouho doma televizi neměli. Občas jsme se na ni jezdili dívat k tátovu kamarádovi. Později, když jsem jezdila na víkend k babičce do Radotína, tak jsme spolu chodily v sobotu večer k příbuzným. Babička mě tenkrát nabádala, abych si dávala pozor a nic u nich nezapomněla, protože bych to nikdy nedostala zpátky,třebas ani kapesník. Doma jsme měli televizi asi po roce 1960 - to už mi bylo 16.
Alena Tollarová
25.10.2018 19:48
Tak tuhle televizi jsme neměli. Naše první televize se jmenovala Mánes a ačkoliv jsem byla malá, docela dobře si pamatuji, jak stála na takovém stolečku v rohu pokoje, pod ní dečka, nahoře na ní taky. Byla to veliká sláva. Patřilo k ní takové bílé udělátko - tyčka, kterou se televize ladila, když začal haprovat obraz nebo zvuk. Každou chvíli bylo potřeba vyběhnout na půdu a tam se kvrdlalo anténou a zezdola se ozývalo - ne, ne, lepší, jo teď je to ještě lepší,pojď dolů. :) Měli jsme ji dlouho a rádi.
Alena Vávrová
25.10.2018 16:54
Také jsme doma dlouho neměli tv. Na to krasobruslení jsem chodívala přes ulici k paní řezníkové. A na amíky, jak chodí po Měsíci, jsem z nouze koukala taky ještě na tu telku s mrňavou obrazovkou, co nám půjčil kamarád tv opravář.
Věra Ježková
25.10.2018 16:09
Děkuji vám za milé vzpomínky.
Naděžda Špásová
25.10.2018 15:27
Pamatuji sa na naší první televizi Už si nepamatuju kolik mi bylo, ale značka TV byla Oravan.
Věra Lišková
25.10.2018 15:01
Omlouvám se za hrubku, chlapi, je správně.
Marie Doušová
25.10.2018 14:27
Přesně takovou televizi jsme měli a chodili k nám vždy večer sousedi a nejvíce se sledovalokrasobruslení. Také jsme měli vypouklou čočku, která obraz zvětšovala a také fólii barevnou. Dole byla zelená,pak žlutá a nahoře modrá barva. Nás děti to bavilo ,ale rodiče potom tuto fólii vyhodili ,protože lidé měli žloutenku ,jak byli žlutí.Moc dobře si na tuto televizi pamatuji, protože to u nás bylo vžda veselo.
Věra Lišková
25.10.2018 13:42
Někdy na začátku padesátých let si na vesnici u babičky koupila první rodina televizi. Byli jsme se u nich podívat na vysílání. Obrazovka byla malinká, my seděli na židlích , jako v kině a koukali na vše, včetně velkých hodin, přes celou obrazovku. Když si po čase koupila televizi další rodina, obrazovka již byla větší, a my děti k nim chodily pravidelně, na seriál Tři chlapy v chalupě. Nikdy nám nedali nic znát, ale musely jsme jim vadit, jak jim narušujeme soukromí.
Zuzana Pivcová
25.10.2018 09:44
Jak už jsem se zmínila v příspěvku o rozhlasu, doma jsme televizi neměli dlouho. Poprvé mě na něco pozvali babiččini sousedi někdy v 2. pol. 50. let. měli přístroj obdobný jako ten ilustrační zde. Znala jsem už kino, tak jsem televizi brala stejně. Proto jsem se po skončení pohádky zvedla, že jdu domů. Divili se, že přece se vysílá dál, což jsem nemohla pochopit. Druhá vzpomínka je na barevnou televizi. To k nám přijel do Týna strýc z Prahy a vyprávěl, že v Rytířské v prodejně Čajka je vystavena barevná televize, ale že ty barvy jsou hrozné. To jsme později viděly samy. Hodně převažovala červenofialová, která vystupovala z obrazu. Z legrace se říkalo, že lidi jsou, jako když mají zarděnky. Zatímco na Západě se používala norma PAL, my měli francouzskou SECAM spolu se státy RVHP, protože měli Sověti dohodu o spolupráci s Francií. Tak nějak si to pamatuji.
Dana Puchalská
25.10.2018 09:20
Pamatuju se na naší první televizi. Jmenovala se Ametyst. Bylo to dobrodružství. Běžně u nás bývalo tak 10 lidí, hlavně když dávali krasobruslení. Teď máme HD a když si vzpomenu na tu mojí první barevnou televizi, je to neuvěřitelné. Běžně tam bývaly podivné barvy a hlavně jsem viděla i tzv. duchy.
