Probuzení do tmy

Když se mi zhoršoval zrak a po mamince mám vadu očí, zkoušela jsem se pohybovat a provádět hygienu v koupelně po slepu. Mám baterku a svíčky, zápalky.. Jsme závislí....

Také nemám ráda prudké světlo, když se v noci probudím. Proto mám kousek od postele v kuchyni takové to světýlko reagující na pohyb. Super, svítí málo, na WC dojdu. Ale než jdu zpět ono zhasne, tak k němu tápu po tmě... asi bych si měla dát ještě jedno do koupelny:))) Hezky napsáno Maruško.

Zapomněla jsem: Black out bych zažít nechtěla.

Do tmy vstávám každou noc, nerozsvěcím kvůli šoku ze světla. Brýle nasazuji, když se probudím, abych viděla na digitální budík u protější zdi. Zhoršování zraku se bojím – ale ne takového, které lze kompenzovat brýlemi nebo odstranit operací.

Zkus vonný svíčky... je to romantický.... a uklidňuje to ,-)

Někdy jsme se sestrou přemýšlely, zda bychom se dokázaly uživit bez elektřiny (na venkově). Ale měla jsem známý norský manželský pár, pán byl ředitel nějaké firmy, ti ale na velkou část roku odjížděli někam do lesů, kde opravdu proud nebyl. A vyhovovalo jim to tam. Vzpomínám si, že když v 80. letech vypnuli v New Yorku proud, lidé v šílené panice skákali z oken. Díky za zajímavý - řekla bych - fejeton.

Správná úvaha..... bez elektřiny je celá naše civilizace na hromádce za tři dny.