Tři trochu mystické zážitky z dovolených

Jane a Soňo, Věrka prostě... UMÍ.

Úžasně a poeticky vyjádřené pocity. Hodně jsme se ženou cestovali a podobných pocitů jsme zažili několik. U Krimmelských vodopádů jsem zřejmě stál na tom samém místě, co ty a pocit z té spousty řítící se vody jsem měl úžasný.

Ještě, že jsi Věrko upozornila v OD, jsou to nevysvětlitelné věci, ale proč vše vysvětlovat, prostě to existuje.

Věrko, máš citlivou duši. Je dobře, že to byly vjemy příjemné. Moje senzibilita není výrazná, přesto jsem v Mnichově i v Norimberku byla nesvá, ale příjemný pocit jsem zažila v Remeši u katedrály. Jako lhostejný turista jsem pobyla ve Francii v Itálii a v Turecku, v Rakousku jako doma a nejlépe je mi v Česku. Díky za článek.

Hezký članek. Také jsem Anglii obdivoval i v padesáti navštil. Pak jse mi dostala do rukou kniha od Stanislava Motla: Kam se podělo naše zlato? A bylo po obdivu! Sprostí "spojenci" !!

Věrko, málem jsem Tvůj článek přehlédla a to by bylo opravdu škoda. Krásné vyznání, díky. Bertice

Pěkně jsi to, Věro, napsala. Takové pocity mívám, když se dívám na oblohu plnou mraků nebo hvězd. Předevčírem jsem stála na Pradědu a nemohla odtrhnout oči od duhy, která se po bouřce klenula nad Jeseníky.

Děkuju. :-)

Pěkně jsi nám svoje pocity z různých míst popsala. Taky mi některá místa připadají přívětivější než jiná, někdy mívám až takový posvátný pocit.

Konečně jsem si našla čas, abych si pořádně přečetla tvůj článek, abych si ho správně vychutnala. Také jsem měla pocit, že jsem doma, když jsem poprvé přijela do Londýna. Škoda, že je tam tak draho a že Británie vystoupí z EU. Německo a Rakousko moc neznám..