Ozvěny z kalendária: 15.10. Mezinárodní den bílé hole

U nás v ulici bydlí 74 letý pán, dvakrát denně jezdí tramvají do města. Obdivuji ho, mnohokrát jsem jej vedla, když ztratil směr. Je stále v dobré náladě. Nejhorší jsou pro něj různé terénní úpravy na ulici, nebo v zimě sněhové bariéry.

Díky, Libore, za příspěvek. Také já znám ze svého okolí několik nevidomých, nejvíc obdivuji sousedku, která sice není zcela nevidomá, ale má těžkou vadu zraku a s tímto handicapem stále jezdí denně do práce městskou dopravou, ještě s několika přestupy. Jak se pak dívat na ty mladé a zdravé, kteří žebrají na ulici peníze třeba nepříliš zdařilým hudebním projevem nebo pomocí psího společníka?

Ztráta zraku musí být strašná věc. Bílou pastelku si kupuji. V zaměstnání jsme měli jeden čas nevidomého kolegu (asi od 13 let). I když jsem se s ním rozcházela v politických názorech, obdivovala jsem ho za to, že dokázal vystudovat, získat dva akademické tituly a zapojovat se do běžného života. Svůj hendikep si nepřipouštěl, aspoň navenek. Např. o nějaké akci se vyjadřoval jako člověk vidící: toho jsem tam neviděl.

Taky už si zkouším hygienu bez světla , ale i se světlem se často téměř přerazím..U nás je oddíl knihovny pro nevidomé, jeden čtenář má vodícího psa obrovskou pudlici. Je tak ukázněná, že by se měl Venda stydět...

Máme sousedku, která už velice špatně vidí. A pokaždé když se potkáme, tak jí tiše obdivuji. Její soběstačnost by ji mohl závidět i leckterý senior co vidí. Klobouk před ní dolů. A zatím má i smysl pro humor a to jí je lehce přes 75 let.

Několik nevidomých znám i u nás na Jižním Městě. Ráda bych si někdy zkusila pobyt v kavárně beze světla, kde obsluhují nevidomí. Díky, Libore, s Pastelkou se ve středu určitě potkám.