Foto: archiv autorky

Jak šel čas v mé rodné vesničce

15. 10. 2018

Můj příběh Soutěž - Jak šel čas

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František Matoušek 26.10.2018 09:06

Jméno Vaši rodné vesničky slyším prvně. Plně rozumím Vaší úzké vazbě k ní. Tatínek byl zručný kreslíř-moc pěkné.

Marie Ženatová 21.10.2018 08:38

Děkuji Vám všem za milá slova...

Eva Mužíková 19.10.2018 00:13

V jednoduchosti je krása, povedlo se.

Zdenka Jírová 18.10.2018 00:26

Také mám silnou vazbu k rodnému kraji, i když od dětství žiji v jiné části Čech. Napsala jste to velmi hezky a vroucně.

Jitka Hašková 16.10.2018 16:55

Moc krásné.

Marie Doušová 16.10.2018 12:27

Krásné kresby a s láskou vzpomínání nad rodnou vsí.

Alena Tollarová 15.10.2018 18:19

O Protivanově jsem nikdy neslyšela, a tak jsem si zase rozšířila obzory. Kresby se mi moc líbí.

Zuzana Pivcová 15.10.2018 16:53

Bezvadné a navíc opravdu milé a zdařilé kresby, děkuji.

Hana Rypáčková 15.10.2018 16:50

Ano, obrázky jsou moc hezké.

Dana Puchalská 15.10.2018 14:37

Nezbývá mi než souhlasit s Nad'ou.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá