Jak jste se dostala k vaření?
Z hladu. U nás doma skvěle vařili máma i táta, každý z nich měl svoje jídla, na která byl specialista, takže já ani ségra jsme se už do kuchyně nevešly. Když jsem v 18 odešla do Prahy na školu, zjistila jsem, že nic neumím uvařit, ale že bych se docela ráda najedla. Nakoupila jsem si kuchařské knihy a postupně jsem pochopila, proč mě naši do kuchyně moc nepouštěli - i pro ně je to určitě skvělá zábava si něco uvařit. Tak jako pro mě.
Kdy jste zjistila, že chcete a že je možné se tím živit? Já mám docela zábavný život. Vystudovala jsem politologii a pár let jsem pracovala jako novinářka. Pak se mi narodily děti, odstěhovali jsme se na venkov, a já najednou zjistila, že mě politika rozčiluje a mnohem víc mě baví upéct jablečný koláč. Léta jsem se pak živila jako písničkářka, jezdila po malých klubech a divadlech a teprve kolem čtyřicítky jsem začala znovu pracovat jako novinářka, ale tentokrát už jsem psala hlavně o jídle. Na základě mých článků mě pak oslovili Gordon Lovitt a Petr Soukup, se kterými dodnes spolupracuji na kuchařkách i při natáčení.
Prý ráda čtete náš server i60. Proč? Co vás zde baví?
Tak už mi taky není dvacet. Baví mě tady ta kultivovanost, třeba číst místní diskuse pod články je fakt balzám, oproti tomu co se člověk dočte na jiných serverech. Bývaly doby, kdy o osudu společenství rozhodovali stařenky a stařešinové, a bylo to tak správně - mívají v sobě klid a nadhled, a to je to správné východisko k jakémukoliv rozhodnutí. Až budu prezidentka zeměkoule, zařídím, aby v parlamentu neseděl nikdo pod 60.
Nyní vám vychází nová knížka. Čemu bude věnovaná? Proč tohle téma?
Jmenuje se Každý den je svátek. Obsahuje tedy hlavně sváteční jídla, všechna jsou připravená tak, aby se dala použít kdykoliv. Tedy nejen když chystáte na neděli velkou rodinnou oslavu, ale klidně i ve všední den, kdy neslavíte nic jiného než třeba to, že konečně zapršelo a zalila se zahrádka...
Jak často vaříte doma právě „sváteční jídla“? A vůbec - co nejčastěji vaříte?
Mám ambici, že každé jídlo by mělo být sváteční. Mám k tomu pár malých triků, které mě nic nestojí. Třeba to, že na každé jídlo, včetně snídaně, zapalujeme na stole svíčku. A vždycky v přírodě nebo na zahradě najdu pár větviček a květin, které můžou zdobit stůl. Připadá mi důležité udělat malý svátek z každého společného jídla. Všichni máme hromadu starostí, tak je dobré to aspoň trošku vyvážit.
Kolik času týdně strávíte na plotnou?
To jsem nikdy neměřila... Záleží na období. V létě dělám většinou jen rychlovky. Ve studeném období roku ale nemám problém pobíhat po kuchyni pár hodin denně, protože to nepovažuji za ztrátu času. Většinou si s mužem a dětmi pustíme muziku, probíráme život a vaříme.
Kde hledáte inspiraci? A jak dlouho pak takový recept zkoušíte, než je ve stavu, že ho použijete do kuchařky?
Nejvíc mě inspirují staré kuchařky, mám sbírku kuchařek z první republiky... ale samozřejmě se snažím leccos modernizovat, některé staré recepty už jsou zkrátka pro naše moderní jazýčky dost těžké, anebo příliš moučnaté. Něco mi připadá skvělé už na první či druhý pokus. Ale někdy je těch pokusů potřeba pět, než jídlo doladím tak, abych s ním byla spokojená a troufla si ho předhodit mlsným jazýčkům svých čtenářů...
Jak to vypadá s natáčením oblíbeného seriálu S Karolínou v kuchyni?
Letos netočíme, a jestli budeme pokračovat někdy v budoucnu, netuším - dozvím se to každoročně v květnu. Spolu s s douškou: „rychle napiš 50 receptů, za 14 dní natáčíme“. Naštěstí mám vždycky zásobu, protože už s touto variantou počítám předem.
Jaké vlastnosti a dovednosti by měla mít správná kuchařka?
Já myslím, že hlavně jde o to, aby milovala jídlo, všechno ostatní už přijde samo. Já byla vždycky jídlem posedlá, bez teplého oběda nevydržím, nemám tu správnou veselou náladu, když se nenajím. Ale znám i lidi, pro které je jídlo nutné zlo, klidně by přežili o špagetách s kečupem, protože mají na práci spoustu jiných důležitých věcí. Z těch asi nikdy vynikající kuchaři nebudou, ale budou skvělí v jiných oborech.
Na jakou kuchyni si ráda zajdete do restarauce?
Mám docela ráda obyčejné hospody, kde se vaří s láskou česká klasika (ale těch je pořád ještě málo oproti těm, kde se česká klasika vaří odfláknutě). Ale když chci zážitek, hledám různé typy asijské kuchyně, protože tu sama pořádně neumím a jsem líná na ni shánět suroviny. Nejvíc si člověk samozřejmě užije to, co neumí sám udělat doma.
Stala se z vás profesionální kuchařka – myslíte, že je k tomu také potřeba jistý druh talentu?
Asi hlavně ta láska k jídlu, jak už jsem říkala. Zbytek se člověk naučí, ale ta vášeň je nutný předpoklad. Ale pokud chcete vydávat kuchařky, chce to ještě jiné talenty, například být tak trochu grafoman. Tohle postižení já mám, pořád mám něco na srdci, teď jsem se rozhodla že si i založím blog, abych měla na netu své místo, kam si budu psát všechno, co mě baví. Bude se jmenovat Radost podle Karolíny.
Jste také zpěvačka. Vystupujete stále?
Už moc ne, leda s programem pro děti. Moje písničky byly vždycky hodně osobní, a proto to mělo význam i pro moje publikum, které v nich nacházelo své vlastní myšlenky, radosti či pochybnosti... Ale já jsem se v posledních letech nějak uklidnila, jsem šťastná a tak toho moc nepíšu (to je takový paradox každého umění, málokdo dokáže napsat něco dobrého, když je spokojený, což je tedy škoda). Ale říkám si, že je lepší být šťastná a nepsat, než naopak, že?
Seznamte se: Karolína Kamberská
Karolína Kamberská (nar. 1972) je gastronomická novinářka, písničkářka a matka tří dětí. Je autorkou čtyř kuchařek: Karolína, domácí kuchařka (2014), Štěstí z kuchyně (2015), Jídlo jako vášeň (2016) a právě vycházející Každý den je svátek (2018) a protagonistkou televizního pořadu Karolína, domácí kuchařka. Z jejích prvních tří kuchařek se staly bestsellery. V současnosti Karolína Kamberská pracuje na blogu Radost podle Karolíny. Žije s mužem, dětmi a psem v malém městě v Brdech.
