Obří hrad se nachází asi 6 kilometrů od Kašperských Hor nad údolím potoka Losenice. Dobré východisko k výletu představuje město Kašperské Hory, kde je také možnost ubytování (vedle hotelů i několik poměrně levných penzionů). Z Kašperských Hor vede cesta na jih po červené značce, přetne Zlatý potok a pak míří údolím Losenice do Popelné – zpočátku po silnici, pak romantickým lesním údolím se zbytky zaniklých osad původních německých obyvatel. Před Popelnou z ní uhýbá značená odbočka na Obří hrad. V této fázi cesty je třeba se připravit na poměrně strmé stoupání. V Popelné je chata s občerstvením a možností ubytování.
Jinými možnými výchozími body jsou Nicov, Churáňov nebo Popelná. Z posledně jmenované obce je to ještě blíž – pouhých asi 1,5 km – a navíc odtud k tajemné lokalitě vede také naučná stezka mapující přítomnost Keltů na Šumavě.
Obrovská světélkující kost
Návrší se zbytky mohutných valů odedávna přitahovalo zájem místních horalů. Ti místo obvykle spojovali s obry. Už pověsti o obrech jsou první záhadou této lokality – valy a zbytky mocných zdí se nacházejí na mnoha místech, přesto jen tady je lidová tradice vysvětluje tímto způsobem.
Název "Obří hrad" podle zdejších pověstí ostatně nesouvisí s vlastním hradištěm, ale s podivným nálezem mezi jeho zdmi. Místní lidé tu prý kdysi vykopali obrovskou tři metry dlouhou kost, která navíc ve tmě světélkovala. Našli pro ni vhodné využití: postavili z ní můstek přes Losenici. Obří kost však špatně snášela zdejší drsné klima a časem se rozpadla...
Obří hrad prý kdysi postavil národ obrů. Později jich část odešla jinam, devět jich ale zůstalo. S lidmi nechtěli mít nic společného, a tak když k nim jednou přišel chudý krejčí s prosbou o nějakou tu výpomoc v nouzi, vyhodili ho. Jeden po něm prý dokonce hodil kámen. Jenže krejčí vzápětí zjistil, že se jedná o hroudu zlata.
Podle jiné pověsti si obří žena donesla na hrad sedláka z okolí i s volským spřežením a pluhem v zástěře jako zajímavost. Manžel obr jí však řekl: „Jen ho nech, kdes ho vzala. Tohle plémě nás nakonec sprovodí ze světa...“
Čtyři marné výzkumy
První vědeckou zprávu o této lokalitě zveřejnil historik August Sedláček už roku 1908 a od té doby se tu archeologové celkem čtyřikrát pokusili najít nějaké hmotné památky obyvatel hradiště. Výzkumy v letech 1935, 1949, 1955 a 1988 však nepřinesly vůbec nic, navzdory tomu, že tu bylo vykopáno celkem 98 sond. Takže vědci dodnes nevědí, kdy byl objekt na dvou návrších zbudován, ani k čemu sloužil. Jediné, na čem se shodnou, je to, že staviteli byli s největší pravděpodobností Keltové.
Druhou vědeckou záhadou Obřího hradu je jeho umístění. Se svými 980 metry nadmořské výšky jde nejen o nejvýše položené keltské hradiště u nás, ale o vůbec nejvýše umístěnou archeologickou památku České republiky. Budování valů v nehostinné krajině by mohla ospravedlnit jen těžba zlata. To sice Keltové v širším okolí Kašperských hor opravdu rýžovali, právě v bezprostřední blízkosti Obřího hradu se však lesklý kov nevyskytuje. Totéž platí i o ložiscích grafitu, který používali při zdobení své keramiky.
Záhadná ničivá síla
Další záhadou je samotné uspořádání kamenných hradeb. Vymezují celkem asi dva a půl hektaru akropole a předhradí a přitom není jasné, jestli tu někdy byl k dispozici zdroj vody. Starší autoři sice zmiňují jakýsi nepříliš vydatný pramen v předhradí, dnes však po něm není ani stopy.
Impozantní zdi vysoké až 5 metrů a silné až 12 metrů byly vystaveny z kamenných kvádrů vyskytujících se na nedalekém suťovém poli. Jejich vnější stěny byly patrně kolmé a vrchol byl nejspíš ještě zvýšen dřevěnou palisádou. Podivné je však jejich uspořádání – například na akropoli je západní okraj chráněn mohutným dvojitým pásem valů, zatímco na východním okraji plošiny není vůbec žádné opevnění. Dvojitý pás valů navíc končí u skalní branky, nejspíš přírodního původu, která však jen stěží mohla sloužit jako vstupní objekt.
Poslední záhadou Obřího hradu je způsob jeho zničení. Na rozdíl od jiných keltských hradišť je zde jen málo zřetelně dochovaných valů – většina z nich vypadá, jako kdyby jimi někdo třásl obrovskou silou. Rozsah destrukce by mohl odpovídat snad jen mohutnému zemětřesení, o takovém však nejsou z tohoto území žádné jiné indicie.
Mezi archeology celkem vládne shoda v tom, že způsob stavby nasvědčuje keltskému původu. Karel Sklenář však v knize Archeologické památky – Čechy, Morava a Slezsko upozorňuje, že některé rysy naznačují starší datování. Keltové na našem území žili mezi 6. stoletím př. n. l. a počátkem našeho letopočtu.
Julius Ceasar a Šumava?
K náročné práci v odlehlé neobydlené krajině a v nepříznivých klimatických podmínkách museli Keltové mít nějaký dost pádný důvod, zatím se ale nepodařilo přesvědčivě zjistit jaký. Hradiště nepochybně nebylo trvale osídleným místem jako například Závist nad Zbraslaví, nebo jiná keltská sídla. Někteří archeologové proto soudí, že šlo o tzv. refugium – útočiště, kam se keltské obyvatelstvo uchylovalo jen v případě hrozícího nájezdu nepřátel. Problém je v tom, že v bezprostředním okolí Obřího hradu nebyl žádný důvod pro osídlení, zatímco nad rýžovišti v okolí dnešních Kašperských hor bylo možné najít pro útočiště vhodnější lokality. Kromě toho má je opevnění Obřího hradu tak uspořádané tak podivně, že by jeho obrana byla dost problematická.
Někteří badatelé proto soudí, že objekt měl kultovní charakter – byl místem, kde keltští kněží (druidové) prováděli tajné rituály. I proto však existují jen nepřímé a nepříliš přesvědčivé důkazy. Patří mezi ně velký plochý kámen, který by snad mohl plnit úlohu oltáře a přírodní skalní branka poblíž zakončení dvojitého valu, která mohla mít jakýsi symbolický význam.
Znalci keltské historie v této souvislosti upozorňují na zajímavou stať v Caesarově spisu Zápisky o válce galské, která by se při troše fantazie mohla týkat právě Obřího hradu. V 13. kapitole 6. knihy Zápisků Gaius Julius říká, že v určitou roční dobu zasedají keltští soudci a kněží (druidové) na posvátném místě ležícím v geografickém středu Galie. Pod pojmem Galie je sice obvykle chápána dnešní Francie, v širším významu to však může být "země Galů" - což by mohlo znamenat také "země Keltů" obecně. Tomuto vymezení by Šumava do určité míry odpovídala.
Nechybí samozřejmě ani hypotézy "dänikenovského" typu, které v Obřím hradu (a především jeho podivné destrukci) vidí místo, kde došlo k setkání pozemšťanů s neznámými kosmickými silami. To však už jsme příliš daleko na poli fantazie.
Jan. A. Novák
