Ideální prarodič má padesát let
Ilustrační foto: ingimage.com

Ideální prarodič má padesát let

25. 9. 2018

Padesátka. To je věk, ve kterém se dříve lidé běžně stávali prarodiči. A podle psychologů je to věk pro roli babičky a dědečka ideální. Jenže teď si v tom věku lidé pořizují mimina.

Lidé se brali ve dvaceti, hned měli děti. Ženy se tedy velmi často stávaly babičkami, i když jim ještě ani nebylo padesát. Čtyřicetiletá babička nebyla nic výjimečného. Nyní je vše jinak. Běžné je, že padesátiletá žena vodí do první třídy své dítě, ne vnouče.

Tým vědců z Katedry demografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy spolu s kolegy z Jihočeské univerzity provedli výzkum, při kterém se ptali více než tisícovky dětí a mladých lidí ve věku jedenáct až pětadvacet let, jak staré by si přáli mít rodiče, co je podle nich ideální věk na rodičovství, případně prarodičovství. Dotázaní si v průměru přáli mít mladší rodiče, než mají.

Děti a mládež považuje za ideální, když žena porodí dítě dříve, než do třiceti. Otec by podle nich neměl mít v době narození svého potomka více než pětatřicet. Hodně dotazovaných vyjádřilo názor, že děti starších rodičů nebudou moct jednou dopřát svým dětem kontakt s prarodiči. Uvědomovali si, že jejich rodiče budou staří, případně už tady nebudou, když bude pokračovat současný trend odkládání mateřství. Výzkum je zajímavý tím, že se zabýval názory těch, jichž se obvykle nikdo na taková témata neptá, tedy dětí a mladých lidí. Pohled dětí na tuto problematiku je někdy opravdu zajímavý.

„Kamarádka má babičku, se kterou jezdí k moři a chodí s ní nakupovat. Moje babička taková není. Je nemocná. Je stará a proto se mnou k moři nemůže,“ říká dvanáctiletá Veronika z Ostravy. Její maminka má přes čtyřicet, otec také. Prarodiče z obou stran překročili sedmdesátku a jejich zdravotní stav není takový, aby se vnučce mohli věnovat. „Babička se mnou může být doma, ale nemůže se mnou jezdit na kole a na lyžích,“ shrnuje Veronika.

Zajímavý příběh, který se tématem souvisí, se nedávno odehrál v jedné pražské základní škole. Na prvňačku Elišku tam čekala její babička. „Maminky se se mnou dávaly do řeči, po chvíli mi došlo, že si myslí, že čekám na dcerku, ne na vnučku. Pro mě to bylo lichotivé, že mě v mých pětačtyřiceti považovaly za matku. Cvičím, sportuji, lidé mi můj věk často nehádají a tvrdí, že vypadám výrazně mladší. Ale celkově to byla špatná zpráva. Těm maminkám totiž taky mnohým bylo kolem čtyřicítky a to mají děti teprve v první třídě. Jak je chtějí provést celým životem? Sama dobře vím, jako po čtyřicítce síly ubývají. Já považuji za výhodu, že jsem děti měla kolem dvaceti. Byla jsem sice nezkušená, trochu střelená, ale vše jsem zvládla a teď jsem babička, která je dceři i vnučce hodně platná. A věřím, že se dožiju i toho, že budu prababička. Toho se však už v budoucnosti asi mnoho žen nedožije,“ shrnuje.

Psychologové se shodují v tom, že právě ve věku kolem padesátky je ideální stát se prarodičem. Člověk už má zkušenosti z výchovy svých dětí, nadhled, ale zároveň ještě i sílu a elán být znovu parťákem, zablbnout si, nebýt jen pasivním hlídačem v případě potřeby. S přibývajícími roky a zdravotními obtížemi je pro mnohé čím dál víc náročné stačit potřebám divokých a poněkud rozjívených vnoučků.

„Hlídala bych své tři vnuky moc ráda, ale prostě na to nestačím. Říkám synovi, že si je měl pořídit dříve, když jsem ještě byla v kondici. Jenže on měl děti po čtyřicítce. Mně je skoro sedmdesát a opravdu nezvládám jít ven se třemi rozjívenými kluky. Neumím běhat, abych je chytla, když se některý z nich rozhodne zmizet. Nemám už sílu, abych toho nejmenšího zvedala a nosila. Kdyby je měl syn dříve, užila bych si jich víc a byla bych mu i více platná,“ vypráví Jarmila z Prahy.

Příroda má jasno. Ideální věk, na početí dítěte je osmnáct až třiadvacet let. Ze společenského hlediska je tomu samozřejmě jinak. V té době dnes lidé studují, cestují, budují kariéry a tak rodičovství odkládají. Jejich rodiče, potenciální prarodiče, cestují a budují kariéry taktéž. Kdo by měl čas hlídat ve čtyřiceti vnoučátko, kdykoli mladí budou potřebovat, že?

Zkrátka, toto je oblast, ve které je velmi dobře vidět, jak se společnost změnila. Ostatně, stačí zopakovat poměrně hojně připomínanou skutečnost, že legendární hlavní hrdince knihy Babička Boženy Němcové bylo padesát pět let. Ano, tak paní líčená jako stařičká babička v šátku, která se oddaně stará o vnoučátka, byla pětapadesátiletá žena.

Faktem však je, že v době, kdy ženy poměrně běžně rodí ve čtyřiceti, se časem může stát, že dítě nebude vědět, že existují prababičky a pradědečkové.

vnoučata
Hodnocení:
(4.6 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Halátová
Každá rodina to má jinak a vždy to měly rodiny různě. Padesátiletá žena chodí do zaměstnání a "chytat vnuky" může možná jen o víkendu. Padesátiletá žena má taky manžela, nemá na starosti jen vnuky, aby ulehčila jejich rodičům. Víte, co bylo v textu jedné písničku z muzikálu Starci na chmelu? "... a bylo by moc pošetilé, pro život hledat jízdní řád..." Syna jsem měla ve 28, druhého v 36. Dnes mám desetiletého vnuka a nemám problém ho dohonit ať už nožmo nebo kolmo. No a co, další vnouče budu mít v sedmdesáti. On taky každý sedmdesátník vypadá, chová se a cítí se jinak.
Hana Rypáčková
Být milovanou babičkou je krásné v padesáti i v sedmdesáti...
Jana Voborníková
Existence prarodičů ve vývoji dítěte má roli naprosto zásadní. Vymlouvat se na generační rozdíly je nesmyslné. Ty byly, jsou a budou. Pokud babička je rozumná ženská, něco si o výchově dětí přečte a snaží se trošku "jít s dobou", bez větších potíží tyto rozdíly "smázne". Kde je vůle, tam je i cesta. Vnoučata obohacuje setkávání s babičkou a dědou, kteří mají životní zkušenosti a nadhled. A kteří ho hlavně mají rádi. A babičku a dědu obohacuje setkávání se s vnoučaty. Být babičkou a dědou neznamená rezignovat na svůj život, ale rozšířit ho, o život někoho dalšího. Život dostane nový rozměr. A je to moc fajn. / Vnučka Andulka 1,5 roku./
ivana kosťunová
Je to zajímavé téma. Já si také myslím, že jsme si už své děti vychovali, a vnuky máme jenom pro radost.
Olga Škopánová
Nebo spíš nemyslet si že jsou středobodem života vnoučka.
Jana Kollinová
Dle mého názoru existence prarodičů ve vývoji dítěte nemá významnou roli. Není snadné se s tím smířit, ale generační rozdíly v dnešní době jsou tak markantní, že bych doporučila prarodičům upozadit se.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.