Intuitivní stravování aneb svět se vrací do normálu

V dětství jsem jedla to, co mi bylo předloženo. V dospělosti jím odjakživa to, na co mi stačí finance a co mi chutná. Kteří vědci přišli na to, že já vlastně jím intuitivně? Lidé ve věku i60 i ti, kteří pro i 60 píší a shání články v zahraničním tisku, by snad už měli mít trochu rozumu ve svých závitech.

Postupne jsme odzkouseli kde co hlavne na prani nasich deti, ale nic nas tak neoslnilo jako klasicka kuchyne na ktere jsme vyrostli, dnes i vnoucata souhlasi a kdyz jim chci nabidnou neco jineho tak slysim babi to mi muze uvarit mamka, ale ona neumi varit to co nam chutna u tebe.

To zase někdo něco vymyslel. Ono to nejspíš zní vědecky, když se to pojmenuje cizím slovem. Tak já budu dál jíst rozumně a na co mám chuť.

Řekla bych, že svět je docela v pořádku, ale pokud jde o lidi, tak o jejich normálnosti dost pochybuji. Intuitivní? Ach jo!

Vždy jsem jedla vše jen jsem netušila, že provozuji intuitivní stravování. :-)

Jsem všežravec a pokud mám hlad, tak se najím. Nepočítám. Když mě honí mlsná, vím, že výbornému zákusku u kávičky někdy neodolám. Výčitky po jeho snědení mívám jen prvních pár sekund. Pokud mají dámy, jak se píše v článku, po požití několik hodin trauma z toho, že selhaly, tak nejrychlejším způsobem, jak to napravit je zvrátit obsah žaludku do WC mísy. Pak už není co řešit.

Sláva že na to někdo upozornil. Jíst se má tak, aby to lidem chutnalo a ne proto, že zrovna tahle strava frčí.