Nechceme-li, aby se rozrostl v několikametrový strom, musíme pravidelně odstraňovat vrcholové výhonky tak, abychom jej udrželi v požadované výšce. Rostliny mohou mít rozličný vzhled, tvar a barvu listů, což umožňuje jejich využití jako solitéry, na parapety i jako pozadí pro jiné květiny. Velmi účinně odstraňují z ovzduší chemikálie, zejména formaldehyd, který je nejčastější škodlivinou v místnostech uvolňující se z některých materiálů, z nichž je vyroben nábytek.
Dominují ozdobné listy
Nejznámější variantou velkolistých fíkusů je Ficus elastica, malolistých fíkusů Ficus benjamina. Podobné listy má také Ficus nitida, ale roste více vzpřímeně. Zajímavým tvarem listů se vyznačuje Ficus lyrata, k nejotužilejším se řadí Ficus diversifolia, kterému stačí teplota 7 °C. Ve Ficusu pumile byste ani tento druh nehledali, protože je popínavý a má malé lístečky. Fíkus se pěstuje kvůli ozdobným listům, protože květy jsou nenápadné a malé, pouze Ficus deltoidea tvoří nápadné plody.
Co fíkusům neprospívá
Rostliny této čeledi (morušovníkovité) potřebují mnoho rozptýleného světla. Při jeho nedostatku listy opadávají a panašované listy ztrácejí svou pěknou kresbu. Snese ale i mírné zastínění. Nesnáší přímé slunce, které mu spaluje listy. Další věcí, kterou fíkus nesnáší, je přemokření zeminy, na což rostlina reaguje žloutnutím a opadáváním. To bývá ostatně následek jakýchkoli změn (stanoviště, světelnosti, teploty, vlhkosti). Ani opačný extrém, příliš suchý kořenový bal, nedělá fíkusům dobře. Zeminu proto udržujeme vlhkou (nejlépe se přesvědčíme o jejím stavu tak, že si na ni sáhneme). Zaléváme vlažnou vodou, protože fíkus má rád „nohy v teple“. Množství potřebné vody závisí na světlosti místa, velikosti rostliny a vlhkosti vzduchu. Miluje rosení a otírání prachu vlhkým hadříkem. Fíkus je velmi citlivý na studený průvan a nesnáší přílišné teplotní výkyvy. Nejlépe se mu daří při teplotě 15 až 25 °C, v zimě (od října do února) by neměla klesnout pod 13 až 15 °C (musí mít dobré světelné podmínky). V případě podlahového vytápění je nezbytná podložka bránící přechodu tepla z podlahy přímo do květináče nebo obalu, hodí se např. silnější polystyrenová deska nebo dřevěný rošt.
Hnojíme, přesazujeme
V období růstu hnojíme každých 14 dní speciálním hnojivem na zelené rostliny (popř. rostliny s barevným listem), v zimě maximálně 1x za měsíc až za 6 týdnů, a to ve formě zálivky či přímo na list. Vhodné je použít i lesk na listy, který je nejen zdobí, ale také chrání před možnými škůdci. Malé rostliny přesazujeme každý rok (nejlépe v únoru) do čerstvé květinové směsi . U starších exemplářů vyměníme pouze vrchní vrstvu půdy a přesazujeme, až když je to nutné. Nádoby volíme vždy jen o něco málo větší, jen takové, aby se do nich vešly kořeny.
Řežeme, množíme
Při přesazování můžeme provést zpětný řez. Poté je umístíme na světlé místo, aby se podpořilo rašení. Některé druhy (Ficus elastica a lyrata) snesou zpětný řez i do starého dřeva. Kmínek zachováme v délce 30 až 40 cm. Pozor si musíme dát na vytékající bíle zabarvenou hustší lepkavou tekutinu, která může zanechat skvrny na nábytku apod. Zastavíme ji papírovým ubrouskem. Odříznuté části můžeme použít k množení. Lze je nechat zakořenit ve vodě. Cíleně množíme fíkusy v létě. Řízky získáváme z mladších vyzrálých výhonů. Z jednoho výhonku (ať už vrcholového nebo stonkového) dostaneme i několik řízků (může jich být stejně jako je listů, protože na stonku potřebujme vždy jeden list s očkem). Po odříznutí je dáme hned do teplé vody, abychom zastavili vytékání „mléka“, a necháme zaschnout. Potom ošetříme stimulátorem a zasadíme do směsi rašeliny a písku (poměr 1:1). Listy řízků zkrátíme o jednu třetinu (kromě Ficusu pumila), u Ficusu elastica a lyrata se listy srolují, aby se omezilo odpařování, a upevní širokou gumičkou. Nádobu s řízky zakryjeme fólií a umístíme na světlé a teplé místo (25 až 30 °C). Zeminu udržujeme stále vlhkou. Za měsíc po zakořenění přesadíme rostlinky do samostatných květináčů.
Náplasti na bolístky
I když je fíkus na pěstování vcelku nenáročný, může se stát, že ho napadnou škůdci, nebo že postupně ztrácí listy. Nejpravděpodobnější příčinou opadávání listů je přelití, nízká zimní teplota, přehnojení, chladný průvan, nedostatek světla nebo náhlá změna prostředí. Pokud listy žloutnou, jedná se nejspíš o následek podvýživy, proto je nutné rostlinu přihnojit nejlépe organickým hnojivem (kravský hnůj apod.). Když listy zasychají a svinují se, může za to buď silné sluneční záření, nízká vzdušná vlhkost nebo přesychání substrátu. Pomoc v takovém případě je jednoduchá. Rostlinu namočíme i s květináčem do džberu s vodou a necháme zeminu řádně nasáknout, potom zvolíme příhodnější umístění. Na slunných stanovištích mohou být fíkusy napadeny sviluškami a třásněnkami, suchý vzduch a příliš teplé stanoviště může usnadnit usazování puklicím a mšicím. Napadenou rostlinu ošetříme vhodným přípravkem. Bílé vatovité chomáčky na listech prozrazují červce. Těch se nejlépe zbavíme jejich setřením hadříkem namočeným v lihu.
Stromovité, keřovité, převislé
Rod Ficus zahrnuje okolo tisícovky druhů. Mohou to být rostliny stromovité (Ficus benjamina, Ficus elastica, Ficus benghalensis, Ficus lyrata), keřovité (Ficus diversifolia) nebo převislé (Ficus radicans, Ficus pumila). Ficus elastica Jednou z nejznámějších pokojových rostlin je Ficus elastica (zvaný též fíkovník pryžodárný, gumovník nebo fíkus), který do Evropy přicestoval z Indie, kde ve volné přírodě dorůstá až do výšky 30 m. Jedná se o mohutnou rostlinu s dřevitým kmínkem, z něhož takřka vodorovně vyrůstají tuhé, lesklé a temně zelené listy oválného tvaru, zakončené ostrou špičkou. Vrchol rostliny tvoří červené, špičaté pouzdro, kde jsou schovány nové listy. Po opuštění pouzdra mají listy bronzové zbarvení, které se postupně vytratí a listy zezelenají. Rostlinu seřezáváme, aby nepřiměřeně nevyrostla, což také vede k jejímu rozvětvování. Ficus lyrata Ficus lyrata (zvaný též pandurata) pochází z tropické Afriky. Jeho listy se zvlněným okrajem mají tvar lyry nebo pouzdra na housle a dosahují délky až 40 cm, jsou sytě zelené a pěkně lesklé. Dorůstá výšky až 250 cm a při zaštipování hlavního výhonku i značné šířky, proto potřebuje hodně prostoru. Vyžaduje světlé stanoviště, roste i v horších podmínkách, ale už není tak kompaktní. V době vegetace mírně zaléváme, v zimě zaléváme velice slabě. Má rád vlhčí vzduch, proto rostlinu často rosíme, nebo květináč s rostlinou umístíme do misky s oblázky, které leží ve vodě.
Ficus benjamina
Ficus benjamina je drobnolistý příbuzný fikusu elastica, přestože si nejsou podobní. Jeho větve jsou svěšeny, což působí velmi dekorativně. Rostliny z této skupiny mají špičaté listy rostoucí na krátkých větvích. Nejhezčí jsou pestrolisté formy (zeleno-bílé, zeleno-žluté) a formy se zvlněnými či zkadeřenými listy. Mohou dorůstat až do výše 2 m. Ojediněle snese výkyvy teplot, nižší teploty i krátkodobě nedostatečnou péči. V zimě by ale neměla teplota klesnout pod 10 °C. Velmi citlivě reaguje na průvan a přemístění, začnou mu opadávat listy. Ficus pumila Ficus pumila má výhony až několik metrů dlouhé s 1 až 2 cm velkými vejčitými zelenými lístky. Existují i odrůdy s bílým okrajem listů nebo skvrnami. Pěstuje se jako popínavá nebo kobercová rostlina. Používá se do závěsných nádob, květinových sloupů, k popínání umělých kmenů. V místnosti může vytvořit celou dělicí stěnu, je vhodný jako podrost a do sesazovaných žardiniér. Pumila snese i polostín, ale lépe mu vyhovuje světlé místo bez přímého slunce. Vyžaduje pravidelnou zálivku. Neměl by vyschnout, ani být přemokřený. Má rád vysokou vzdušnou vlhkost, vyžaduje časté rosení. Čím je vlhkost vyšší, tím rychleji roste. Nesnáší vysoké teploty, vyhovuje mu běžná pokojová teplota (přes zimu raději nižší). Rozmnožuje se snadno vrcholovými řízky, které necháme zakořenit ve vodě. Přesazujeme do propustného lehkého substrátu s rašelinou. Výhony zastřihujeme, aby se rostlina rozvětvila. Ficus sagittata Ficus sagittata je kobercovitě rostoucí druh, který snese i tmavší prostředí. Vyžaduje ale dostatek tepla a časté rosení. Používá se jako podrost pro větší rostliny.
Ficus microcarpa
Ficus microcarpa vyžaduje dostatek světla, tepla a vlhkosti. Na pěstování je náročnější než ostatní druhy. Ficus carica Ficus carica (fíkovník smokvoň, pravý fíkovník) znají mnozí z nás z dovolených v Chorvatsku či na Mallorce, kde roste jako strom. Také tvar listu je notoricky známý jako jediný oděv Adama a Evy v ráji. Jeho plody máme spojeny s vánočními svátky, kdy si můžeme pochutnat na sladkých fících. U nás se fíkovník pěstuje jako keř dorůstající do výšky 1 m, ve své domovině (Středozemí, Přední východ) až 6 m. Fíkovník má rád velmi slunné stanoviště. Mladým listům však nesvědčí příliš mnoho přímého slunce. Během léta je nutná vydatná zálivka. Nejlépe přezimuje při nízkých teplotách, které se mohou blížit nule. V této době téměř nezaléváme. Květe od dubna do června a tvoří plody připomínající malé hruštičky. V pravé podobě jsou k dostání právě nyní a stojí za to, je ochutnat.
