Srub z ramínek na šaty

Moc pěkný článek. Holt chlapi jsou kluci pořád a to je víc než dobře. Dost bylo škarohlídů. Děkuju.

Opravovat se da {z redakcniho webu} i komentare, ale to clovek nesmi byt v Albanii, kde nejsou nase pismena s hacky atd.

Čtu svůj komentář, jen tak pro kontrolu, a vidím hrubé pravopisné chyby. Spisovatel by měl psát spisovně, tedy bez hrubek, ale to by musel psát pomalu, nechrlit, nedělat překlepy a číst po sobě dříve, než klikne uveřejnit. Bohužel se v již zveřejněných komentářích tady opravovat nedá, tož co se dá dělat. Stává se mi to často, Zuzka, pečlivá redakční redaktorka ví.... Jsem jí za to vděčný.

Děkuji za milé komentáře. Ano, je to kapitolka z chystané knihy Obrázky času (paní Jano a Ivano, uhodly jste =) Už jsem tady dříve publikoval několik kapitol z této knihy, která bude ohlédnutím (přiznávám, že trochu laskavějším než často byla skutečnost) za "nevinnými" roky dětství. A tenhle můj srub z ramínek na šaty přežil více jak 40 let. Hrály si v něm z panenkami i moje dcerky, s čímž jsem jako kluk "výrobce" ani ve snu nepočítal. Na obrázcích, pripojených k článku, je vyfocený z různých úhlů a v různém prostředí. Vše jsem dělal sám tak, jak jsem to popsal. Dokonce i miniaturní nábytek, skříň a šuplata. Byly tam i stůl a židličky, ale ty už tlak času nevydržely. Za umělecký výtvor to nepovažuji. Kdepak. Jen jsem si takový srub přál mít, tak jsem si ho nakreslil a udělal. Nakonec měl i docela zajímavý osud: asi rok po dokončení jsem ho přihlásil na nějakou okresní výstavu malých všeumělů =) Nic sice nevyhrál, ale líbil se moc slečně, která vystavené exponáty hlídala. Zamiloval jsem se do ní a svůj výtvor jí dal. Byla šťastná, ale tím to skončilo. Odměněn jsem jinak nebyl =), což jsem si neuměl vysvětlit. Když se tatínek dozvěděl, že jsem srub dal jakési slečně, šel za ní do zámku (nebyla to komtesa, nebojte se, jen se výstava konala na teplickém zámku) a srub jí odňal, že jí nepatří. Schoval si ho v práci. O několik měsíců později jsem ho u něj v práci uviděl. Když mi vysvětlil, jak se tam ocitnul, byl jsem zahanben a naštval se na něj. Týden jsem s tatínkem nemluvil. Ale alespoň jsem pochopil, proč se slečna ke mně vůbec neměla, ačkoliv jsem jí dal z lásky dům....

Viditelne patris k vseumelum a ti to v detstvi casto nemeli snadne. Asi jsi rodice svymi napady dost potrapil a mozna i kantory. Dobre, ze Ti to zustalo. Ze jsi hracicka i koncertni hrac! Uz abych byla na ceske klavesnici.

Jako vždy, Lubomíre, moc pěkné, srdíčkové ♥ čtení. Hned bych četla dál, díky.

Protože je příspěvek delší tak jsem přehlédla připojené fotografie nádherných výtvorů ze dřeva a prosila bych autora článku o sdělení zda jde o vlastní uměleckou tvorbu nebo se na nich podílel další kutil. Děkuji za odpověď.

Stále platí, že v každém muži je malý kluk a v malém klukovi obrovská duše plná fantazie. Hezké čtení. Je to ukázka z nové knihy. :-)