Letošní léto je mimořádně teplé. Myslím, že si nepamatuji, kdy jsem ještě v polovině září chodila v ¾ kalhotách, tričku a pantoflích. A to prosím i ráno do práce. Není to přirozené a asi ani zdravé. Včera odpoledne na procházce jsem se přesvědčila o tom, že to nesvědčí ani přírodě. Nekoukala jsem tentokrát na nebe, ale kolem sebe, a z toho, co jsem viděla, mi bylo docela smutno. To, co naprší, nestojí ani za řeč. Letos se nám voda vyhýbá velkým obloukem.
Můj zájem se tentokrát soustředil na stromy, louky a rybník. Stromy vypadaly, jako kdyby už byly uprostřed podzimu, všude spadané a žluté listí, louky suché na troud a rybník vypadá, jakoby se chtěl setkat s druhým břehem. Tak málo vody jsme v něm ještě neviděli. Kupodivu jsme narazili na malé bedly, ale věnovala jsem je kolemjdoucí, která s sebou měla nádhernou fenku vlčáka, ale druh mi vypadl z hlavy.
Mám barvy podzimu ráda, i když toto období moc nemusím, ale takhle brzy?