Konečně přišla zpráva o vernisáži fotografií ze soutěže Děti očima seniorů. Bude se konat v Praze 4. září 2018. Sláva, mám tam taky fotečku. Rozhoduji se, mám nebo nemám jet. Pojedu. Ono se to lehce řekne, ale pocházím z kraje, odkud je cestování velmi ztížené. Pokouším se sehnat ubytování v Praze, protože spát pod mostem se mi opravdu nechce. Úkol nad lidské síly. Cenově přijatelné ubytování prostě neexistuje. Jsem zklamaná. Konečně, noc za 450 Kč, to jde. Cena za noc v 18-ti lůžkovém pokoji, spadla mi brada. To bych teda nedala.
V nouzi poznáš přítele
Na mé postesknutí na chatu se mi ozvala roudnická Alena a podala mi pomocnou ruku. A hned mi nabídla ubytování alespoň na dvě noci, vylezeme na Říp.
Ručník si nevoz, máme jich dost
... no, řekněte, nerozesmála by vás taková sms. Mě teda ano. A tak si balím zavazadlo a ručník opravdu neberu. Vyrážím vlakem do Roudnice nad Labem. Je ve mně docela malá dušička. Cestování vlakem na větší vzdálenost je pro mě tvrdý oříšek. Ale spoje pěkně navazují a já se blížím k cíli své cesty. U vlaku mě čeká Alena, před nádražím Zbyněk (její muž) s autem. Máme málo času, když se chceme před vernisáží trošku projít Prahou. Po obědě nás Zbyněk zaveze do Prahy na metro. Připadám si jak ve snu. Vše je perfektně načasované a zorganizované.
Jsme obě s Alenou stejně postižené – fotíme hodně a rády. DO IC na Praze 3 přicházíme na poslední chvíli, přivítáme se s přáteli, přezujeme nožičky z pohodlných do nepohodlných botiček a vernisáž může začít.
Po vernisáži jdeme nakouknout do redakce našeho íčka a pak na kafičko. Společnost nám dělají dvě Hanky, strakonická a pražská. Loučíme se u vlaku, druhý den nás čeká výšlap na Říp.
Vyrážíme hned po sedmé hodině. A zase nás kus cesty odveze Zbyněk. Krajina se halí do mlhy, ale sluníčko se dere přes mlhovinu. Bude krásný den. To ještě netušíme, že mlha bude celý den.
Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp
Splnila jsem si sen, zdolala jsem Říp. Alenu pasuji za hlavní průvodkyni íčkařů na Říp, protože jak jistě mnozí z vás ví, nejsem zdaleka první, kdo byl s Alenou na Řípu.
Po obědě máme naplánovaný výlet po Českém středohoří. Nasedáme do auta a já obdivuji malebnou krajinu, kam oko dohlédne a mlha dovolí. Jednotlivé kopečky se vynořují před námi a auto ukrajuje ze stanovené trasy kilometr za kilometrem.
Jsem svým hostitelům nesmírně vděčná za poskytnutý azyl, za možnost poznat, alespoň lehce, tento kouzelný kout naší země, ale především za projevené přátelství.
Aleno, Zbyňku, děkuji.
Jediné, co nám při fotografování chybělo, bylo dobré světlo. Ale i tak jsme si to pěkně užily.
Autorkou úvodní fotografie a fotografie č. 4767 a 5033 je Alena Tollarová.