Sérii příběhů, které se budou točit kolem starožitností, zajímavých nálezů, historie i toho, jak se na nich dá vydělat, jak poznat, co je cenné a co ne. „Jak stárnu, můj vztah ke starým věcem je vřelejší. Asi z kolegiality k ročníku narození, tedy vlastně vzniku nebo sentimentality, to přesně nevím. Ale rozhodně se staré věci u mě nikdy nestaly předmětem investování, natož kalkulací,“ říká.
Sám sebe neoznačuje za znalce či nadšence do starožitností, nicméně s oblibou používá větu Zdeňka Svěráka: Neopouštěj staré věci pro nové.
„Když jsem kdysi na půdě u babičky na Hané našel dvoje lyže jasanky staré jistě přes padesát let s úžasným bačkorovým vázáním, nechal jsem dědu, aby je spálil. Kdyby tehdy děda, starý spořílek, věděl, jakou budou mít cenu, asi by ten oheň uhasil vlastním tělem,“ říká se smíchem. Ale nyní si čím dál více uvědomuje, že staré věci mají své kouzlo. „Člověk z nich cítí tu nashromážděnou historii, tuší osudy lidí, kteří je brali do rukou a používali je,“ vysvětluje.
V poslední době často dostával otázky, jak se cítí být coby sedmdesátník. Nemá takové dotazy příliš rád, protože si nepotrpí ani na oslavy ani na počítání roků. „Přibývající roky beru pouze jako číslo. Podstatné je, že ještě můžu sportovat, hrát si s vnoučaty a ten pocit, který u toho mám, naznačuje, že to pořád ještě jde, že žiju, tak nač při tom počítat roky? Navíc mám práci, která mě baví a má úroveň v tenisu je také stále ještě slušná. Tak nač si stěžovat?“ podotýká.
A když má vzkázat něco mladým začínajícím moderátorům, používá tuto větu, která je však použitelná zdaleka ne jen pro moderátory: „Vzdělávejte se, čtěte a mluvte jen, když máte co říct.“