Fanouš Mariánek má jako důchodce spoustu volného času. Po odchodu do penze nezůstal sedět doma. Třináct let působil jako ostraha v prodejně kosmetiky. Dokázal popocházet a stát na nohou devět hodin a naučil se čekat. V sedmdesáti pěti letech zůstal svěží a veselé mysli. Jakožto člověk společenský pohyboval se mezi prodavačkami a zákaznicemi jako ryba ve vodě. Sloužil se stejnou paní vedoucí po celou tu dobu. V dobrém i zlém. Jednoho dne přišel do prodejny starý pán. Otázal se: "Pane, je přítomna paní vedoucí Světlanka?“ Vylezlo z něj, že sloužil na tomtéž místě dlouho před Fanoušem. Následník očekával srdečné přijetí. Mýlil se. Ta přišla a na přítomnost starého pána vůbec nereagovala. Konečně po třinácti letech došlo i na Fanouše. Byl propuštěn. Prodejna totiž s jeho agenturou rozvázala smlouvu. Bývalý letitý hlídač a snad přítel spousty prodavaček by se nerad dočkal téhož přivítání jako starý pán! Mrzelo by jej to. Bude se nadále vyhýbat ulici, do které chodil třináct let do práce jako domů.
Fanouš byl také čtyřicet let členem výboru místního fotbalového oddílu. Jako kronikář jezdil na všechny venkovní zápasy automobilem s předsedou oddílu. Najednou předseda odstoupil i s autem. Na zápasy se odjíždí od místní hospody. Hráči jezdí sami, fandové nemají zájem. A opět ta obava. "Mám se vnutit do vozidla fotbalistů? Co kdyby mne odmítli, zásluhy, nezásluhy?“ Mrzelo by to. Zapomněl na jednu známou poučku VDĚKU NEOČEKÁVEJ! Takže když domácí pojedou na zápas ven, budu chodit na fotbal do sousední vesnice. "Udělám si nedělní procházku a fotbal jako fotbal. No, aby to nebylo tak jednoduché, vydám se oklikou!“
Ve vesnici Podboří není kostel, ani hřbitov. Chodec se proto na fotbal do sousední vesnice vydal oklikou přes hřbitov. Spojil příjemné s užitečným. Čas fotbalového utkání se blíží. Bude to novum. Návštěvník sice ví, kde mají hřiště, ale hodlá se na zápas dostavit nejkratší cestou. Dorazil k otevřené bráně stavení, za kterým tuší cíl své cesty. Ozývají se i charakteristické zvuky kopaného míče a směs hlasů. Vešel otevřenou bránou kolem prázdné vrátnice. Je to zřejmě opuštěný objekt bývalého JZD. Nikde ani živáčka. Ozývá se jen bučení krav. Nikdo jej nelegitimuje, nikdo se neozývá. A Fanouš si říká: "Jestli je otevřená brána na jedné straně, logicky bude otevřena i na konci!"
Z omylu je vyveden velice rychle. Na konci poutníka očekává uzavřená brána a masivní řetěz. No, a za bránou se prohánějí fotbalisté. Chce se mu křičet : "Tady jsem!“ Jako když ztroskotanci mávají rukama a volají na vrtulník. Najednou ho napadá skvostná myšlenka. Zchátralý a někde přerušený rezavý plot! Starou belu. Plot je zcela nový a pevný. Nezbývá, nežli putovat celý objektem poslušně zpět! Byl za plotem!
Nedaleko od vesnice Podboří, patnáct kilometrů vzdušnou čarou, je dětský tábor. Je to u takzvaného Nevojického rybníčka. Celé generace kluků sem chodívaly tábořit. Byl to opravdu lesní rybníček. Rostl tam palach, tábořilo se na hrázi a kluci zde kouřili cigarety a vařili v kotlících hrachovou polévku z kostky. Postupem času zde vyrostl nejdříve pionýrský a později soukromý tábor. K tomuto místu váže Fanouše Mariánka osudové pouto. Jeho manželka zde působila jako učitelka a zástupkyně vedoucího. Táboráky, vlahé večery, romantika. I našla ve vedoucím zalíbení, což vedlo k rozvodu. Obě jeho dcery, které se postupem času jaksi automaticky ocitly v táboře, našly zde životní partnery. A Fanouš nazval celé to údolí Památníkem nepřítomnosti. Najednou bomba. Ačkoliv obě dcerky žijí dávno jinde. Dva vnoučci ale budou čtrnáct dnů přebývat právě v tomto táboře!
Dědek se vypravil za nimi. V parném vedru a pěšky po známé trase. Na místě osudové záležitosti nebyl po celá léta. Rozhodl se. Půjdu zkratkou! A namířil si to prudkou strání přímo k tušenému místu. A najednou drátěný plot! Nový a bytelný. Napadla jej hrůzná myšlenka: "Budu muset nepřístupným terénem obejít celý tábor!“ Cesta je nekonečná. Nohy kloužou, ruce se musejí přidržovat drátěných oček. Je opět za plotem. Najednou jsou pod ním chatky. Na jakémsi seřadišti se scházejí táborníci. Je mezi nimi i dav s oběma vnoučky. "Tady jsem, tady jsem !“ chtělo by se křičet. Je opět za plotem! Mise skončila předáním dvou čokolád. Poutník musel ale čekat u zavřené brány a se spokojenými vnoučky se vybavovat přes mříže! I napadlo jej, že je to tak dobře. Všude je v televizi plno násilí. Tábor obehnaný drátěným plotem je jistě obrazem doby. Jaroslav Foglar jistě ve Sluneční zátoce drátěný plot nepotřeboval.
Už osm měsíců uplynulo od doby, kdy jeho agentura přestala potřebovat jeho služby. Najednou mu začali chybět nejen lidé, ale i peníze. Dědek se musí uskrovnit. Je opět za plotem!
Náhle se mu přihodilo to, co jej doprovází po celý život. Deus ex Machina. Vždy, když se vyskytne nějaký problém, někdo neznámý to za něj hbitě vyřeší. Na fotbalovém hřišti v sousední vesnici potkává starého kamaráda, který právě odešel z vrátnice. A prý potřebují a berou. Vyřešil to mobil.
A tak Fanouš Mariánek uchopí pomyslné nůžky ženistů z válečných filmů. Prostříhá se plotem a prvního října bude opět vstávat do práce.
