Vracíme se domů. A pes to ví

Kdysi jsme měli psa boxera. Muž jezdil do práce na motorce. Pes vždy věděl, že už je na cestě domů daleko dřív, než já zaslechla motorku. Často k nám jezdili přátelé na návštěvu na skútru. I ty poznal dřív, než jsme je slyšeli my.

Některé případy se možná dají nějak logicky vysvětlit, jiné těžko, zejména když se člověk vrací v různou dobu. Jedna vlastní příhoda: jdu do koupelny, pes leží v kuchyni a nereaguje, vypadá, že spí. V koupelně začnu uvažovat o tom, že bych s ním vyrazil na procházku, ale ještě nejsem rozhodnutý. Otevřu dveře a tam sedí pes s upřeným pohledem "Tak jdeme, já jsem připraven!". Tak jsme šli. S paní Pečlovou nesouhlasím, popírat existenci paměti a vědomí u zvířat považuji za nesmysl. Ironický příspěvek paní Skopanové raději ani nebudu komentovat.

Pes to pozná po čichu, ale spíš podle toho, jak Váš pach z toho bytu postupně během dne mizí. A naučí se, při jaké intenzitě vašeho pachu se zhruba vracíte domů a očekává vás. Viděla jsem zdokumentovaný pokus, kde pižmo pánečků rozšplíchávali pomocí osvěžovačů po bytě a pes neměl absolutně tušení, že páneček je na cestě. Všiml si toho, až když byl páneček ve dveřích. To samé, pokud se páneček vracel z práce o pár hodin dřív- taky žádná reakce u psa...

Ano, ano psi mají spoustu dalších skvělých vlastností dokážou předpovídat počasí, sledují nejnovější modu a nepozřou nic co není bio, což kdybychom jim dali i volební právo?

Nejen psi, ale i kočky mají tuto schopnost. Svým kočkám říkám " vítací četa", protože než dojdu po schodech k bytu, slyším je mňoukat nebo se na mne vrhnou hned u dveří. Jsou v tom rozhodně lepší než manžel, který mne nikdy takto nevítal. Když jsme bydleli v domku, kocour v době, kdy přijížděl manžel autem domů, čekal na sloupku u vrat, počkal, až manžel je otevře a sedne do auta, pak skočil na střechu auta a nechal se těch pár metrů dovést před garáž, tam seskočil na sloupek ke vchodu do dveří, počkal až muž zavře garáž, skočil mu na rameno a tak přišli domů Když bylo bláto, muž nebyl moc nadšený, protože mu poťapal packami střechu auta i bundu na rameni. Ale dělal to pořád.

Vědci můžou zkoumat vědecky ze všech stran, ale bez pochopení bytostné podstaty člověka a říší nerostné, rostlinné a zvířecí, nevyzkoumají nic. Člověk má se zvířetem společné fyzické tělo, pak životní-(éterné) a pak astrální – (pocitové) tělo. Zvíře nemá paměť, protože nemá vědomí samo o sobě na rozdíl od člověka. Popsané schopnosti vznikají tím, že se zvířeti zjevují obrazy v jeho astrálním těle, (nezávisle na vzdálenosti), na které zvíře reaguje, pokud má se zobrazovaným objektem citový vztah.

Ano, je to tak. Psi i kočky nás překvapují svými dovednostmi i emocemi. Jsou milí a i když mám v dospělosti kolem sebe jen pejsky sousedů, i tak je mám moc ráda.

Také mám pocit, že psi mají v hlavě hodinky, ale hlavně mají silně vyvinutou empatii. Máme v rodině už celkem třetího psa a vždycky to bylo a je stejné - cítí náš návrat na dálku a při našem příchodu domů nás zaplavují svou nekonečnou, bezpodmínečnou psí láskou. Vždycky jsem je milovala - pes je totiž vlastně vlk, který se kdysi dávno rozhodl žít s člověkem a mnohá tajemství psího chování a psí povahy má na svědomí genetická příbuznost s tímto úžasným divokým vlčím stvořením. Doufám, že lidé pochopí, že vlci jsou nedílnou součástí přírody a začnou s podle toho konečně chovat. Vlci nám totiž dali nádherný odkaz - totiž naše psi - není to úžasné...

Je to tak. Ale i kočky mají v hlavě zaxifované hodiny. Měli jsme obyčejného kocoura, který na mně čekal, až přijdu že školy domů. A když jsem byla na horách tak mn'oukal u dveří a nedal si to první 2 dny vysvětilt.

Jsme vzájemně mnohem více propojeni, než si dovedeme představit, připustit a pochopit. Se zvířaty stejně jako s rostlinami a lidmi.