Posedlost dlouhověkostí? Je to porucha

Ráda jím,spím,chodím na procházky a životním stylem se netrápím. Jsem v stálém pohybu a pomáhám, kde se dá a tak na takové hlouposti nemám čas. Život strašně rychle utíká a ani si nevšimneme a bude fuč.

Můj otec se žádnou dietou nikdy netrápil. Akorát běhal a posiloval, protože ho to bavilo. Zemřel letos v 94 letech.

K článku se hodí citát od G. B. Shawa:Nesnažte se žít věčně - to se vám nepodaří.

Nechci být věcí Makropulos. Jím, co mi chutná. Nikdy jsem nedržela žádnou dietu. Víte, jak by mně to dožralo, kdybych zemřela ve 100 letech a absolutně zdravá?

Ve stáří je člověku už mnoho věcí jedno. Ale mně je to jedno. (OČ)

Nikdy jsem se zdravým životním stylem, dietami, biostravou a podobnými problémy nezabývala. Snažím se jíst pestrou stravu a nikdy se nepřejídat. Navíc si chci zachovávat, pokud to bude možné, dostatek přirozeného. pohybu. Někteří z našich předků byli dlouhověcí, rodiče se ale výrazně delšího věku nedožili. Tak ani nad tím nepřemýšlím.

"Všechno, co začne, musí jednou skončit." Nevím, komu je tato věta připisovaná, ale po vlastních zkušenostech s ní souhlasím a dodávám, "bohužel, ale i naštěstí".

„Každý si přeje dlouho žít, ale nikdo nechce být starý.“ J. Swift / Taky mě hned napadla Věc Makropulos.

Správně, Jano, plně souhlasím!!

Netrápím se žádnou posedlostí a děkuji za to genetickému fondu svých předků a těm kteří se domnívají, že zastaví čas doporučuji opakovanou návštěvu divadelního představení Věc Makropulos.