Žít více než sto let. Je to fajn?

Já vím, v 64 to možná je rouhání. Ale já se nechci dožít toho, kdy budu v základních životních potřebách odkázaná na pomoc druhých. A je jedno, jestli mi bude sedmdesát pět nebo sto ...

NE!

Není to kritika, ale nevím čemu má tento článek posloužit. Osobně jsem nevěděla do svých čtyřiceti čtyř let že žiji. Práce, domácnost, děti, vaření, šití, pletení, práce s rodiči na poli, stavba rodinného domku atd. atd. A dnes mám číst o tom jak hrozný bude můj konec? Alespoň jeden povzbudivý příběh by nebyl? Věřím, že těch šedesát let života PROŽITÉHO mi bude dopřáno :-)

Pokud je to v tomto pozdním věku jen o přežívání, je to o ničem.

Je to tak asi 1 rok, co jsem četla na netu nějakou studii, že lidé by se mohli dožívat až 130 let, s tím jak jde lékařská věda dopředu. Ale dožít se tohoto věku a alespoň trochu se postarat sám o sebe - jinak bych nechtěla být na obtíž nejen dětem, ale také společnosti. Už tak se někteří dnešní mladí chovají ke starším ne zrovna vhodně!

Téma k zamyšlení. Maminka od kamarádky se dožila 96 let, ale už několik let nekomunikovala, nepoznávala nikoho z rodiny ... Můj otec se dožil skoro 93 let, ale ty poslední roky byl smutný, bez nálady. Nebyl sice ležák, ale pracovat už nemohl, nikam nechodil a ztratil se i jeho humor ...