Foto: Zuzana Pivcová

Dnes už to jsou vážně poklady

3. 9. 2018

Šaty, kabelky z krokodýlí kůže, gobelínové či korálkové, slunečníky, vějíře, klobouky a ozdobné jehlice do klobouků....Ne, to není informace o tom, co se bude nosit ještě letos nebo nejpozději příští rok.

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 3.9.2018 12:23

To je pohlazení po duši. Podobné je i Domácí štěstí Ivy Huttnerové.

Naděžda Špásová 3.9.2018 12:16

Zuzko, to je paráda, naši předkové byli umělci a měli, narozdíl od některých dnešních pseudoumělců, vkus. Krásné fotky jsou toho důkazem. :-)

Jana Kollinová 3.9.2018 12:02

Nostalgie a kouzlo dávných časů vklouzlo do výstavní síně. Jaká to nádhera !!!

Marie Doušová 3.9.2018 10:57

Pěkné věcičky má paní ve své sbírce, škoda , že nemohu na výstavku osobně a proto děkuji za krásné foto a povídání.

Dana Puchalská 3.9.2018 09:16

To jsou nádherné věci. Ano mam6to podobně jako Jitka. Babička měla podobné věci doma. Zůstal mi po ní vyšívaný přehoz přes postele. Nádhera.

Jitka Hašková 3.9.2018 08:27

Báječná připomínka věcí, které jsem jako malá vídala u své babičky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá