Partnerka neumí stárnout. Mohou s tím muži něco dělat?

Sympatické vrásky jsou ty, o nichž víme a které neřešíme. Máme totiž ujasněné priority a vrásky ze smíchu, prožitých let či prodělaných starostí bereme s pokorou. Přišly, protože jejich čas nadešel a my víme, že věci, které přijdou, je nejlépe brát, jaké jsou.

No ale opravdu se některým ženám (i mužům) s přibývajícími lety stává, že zapšknou, jsou stále více nespokojeni, nic jim není dost, jsou to kverulanti, závistivci, věční kritici a nespokojenci. Žít s takovým, když má člověk , který se dokáže naladit optismisticky a má radost ze všedních dnů a je aktivní, tak to je opravdu docela náročné.

Znám takovou dámu, byla mojí dlouholetou kolegyní (25 let). Dnes je jí 59 let a stále žije podobnně nákladným způsobem života, ale nejméně 10 let "za své". Je ochotna veškeré finance obětovat tomu, aby si připadala mladší a hlavně atraktivní a zajímavá. Někdy to působí tristně, ale ona to asi nevnímá. Po dávném rozvodu žije sama. Volno však tráví s kamarádkami, které mají podobný styl. Je to všechno v hlavě. Netuším co by se stalo, až by v důchodu došly finance.

S těmi sympatickými vráskami to je přehnané, ale muži se rádi pochlubí hezkou partnerkou, ale slíbávat rtěnku , líčidla , či umělou řasu se jim už tak nelíbí. Probudit se vedle cizí opuchlé ženy, když si večer užívali s krasavicí, taky ne. Stárnout přirozeně spolu.Když není v hlavě, je pozdě maskovat kůži...

:-) :-) :-) S tímto měli něco dělat už při samotném výběru partnerky a myslet při tomto výběru srdcem a hlavou. Prostě, "když pán bůh dopustí i motyka spustí". Tyhle starosti doma nemáme :-) :-) :-)

Vážím si toho, že jsem se relativně ve zdraví dožila důchodu. Roky nepočítám, řídím se tím, co cítím, co moje tělo potřebuje. Než vyjdu ven, kouknu do zrcadla. Neřeším vrásky ani kila navíc, jsem šťastná a vděčná za všechno, co mám. Užívám si každý den, protože nikdy nevím, jestli není poslední. Život je přece krásný!

S tím se asi nic nenadělá, potkávám docela dost starých diblíků, zezadu lyceum, zepředu muzeum, ale je to jejich volba, stárnout je umění a to nechodím v teplácích a v koupelně by se taky leccos našlo

Může. Nemoc vlastní či partnerky. Nebo to definitivní. (Nadsázce samozřejmě rozumím, ale nelíbí se mi.) A žádnou mízu neprožívám. Jen si užívám důchodu.

Paní má zřejmě hodně peněz a málo starostí. Babka se zcvokla, no co s ní? Rozdělit peníze, ať si utrácí za voloviny jen za své.

Paní Marie, souhlasím s Vámi, ať takoví, jeno, či žena, muž, vidí, že až přijde bezmoc, je jedno, jestli jste ing., dr., máte supr konto.