V naší zemi se podle statistik uvádí, že v domácnostech žijí asi 2 milióny psů a milión koček. To nás staví do čela všech zemí asi nejen v Evropě. Z vlastní zkušenosti vím, že jen málo lidí, s kterými jsem se kdy setkala, nikdy nemělo nějaké zvířátko doma. Třeba jen křečka nebo andulku. Máme jako národ ke zvířatům pozitivní vztah. Ovšem najdou se i výjimky, ty jsou ale vždy tvrdě kritizovány a odsuzovány. Máme i zákon na ochranu zvířat, a to nejen domácích mazlíčků. A to je dobře.
Já sama mám dvě kočičky a musím říci, že jsem v celém svém životě vždy nějakou micku doma měla. Mám s nimi bohaté zkušenosti a myslím, že jim dobře rozumím. Moje starší kočka, která si mne před 12 lety našla v útulku, kam jsem si přišla nějakou kočku vybrat, protože ta bývalá mi odešla po šestnácti letech do kočičího nebe, se jmenuje Lucinka. Je celá černá a kožíšek se jí nádherně leskne. Schválně jsem napsala, že si mne vybrala sama - když jsem přišla do útulku a začala se po nějaké micině rozhlížet, přišla ke mně, skočila mi na klín a začala vrnět. To je vždy znamení, že se kočka cítí dobře. Je mi velmi vděčná, že jsem si ji vzala, a dává mi to najevo. Mluvíme spolu - já slovy, ona očima. Přesně poznám, co chce, kdy se něčeho bojí nebo kdy se chce jen pomazlit. Nechá si ode mne ošetřit drobná zranění, protože mně zcela důvěřuje. Je to příjemný pocit, mít důvěru zvířete.
Druhou kočičku jsem před čtyřmi léty dostala jako 2 a 1/2 letou od paní, která se o ni nemohla starat. Je to princezna, má i rodokmen, patří mezi ragdolky - druhé největší domácí kočky. Má dlouhé, husté šedo-béžové dlouhé chlupy a váží kolem šesti kilo. Kocouři i dvakrát tolik. Na PP má napsané jméno Madison, já jí volám Mejdy. Přišla ke mně vyděšená, bála se všeho, protože v minulém domově bývala dlouho sama, nikdo si jí nevšímal. Všechno se vlastně učila od začátku. Plachost jí trochu zůstala, ale trvalo to dlouho, než jsem získala její důvěru. Mě pozná po hlase bezpečně, ví, když mluvím na ni a kdy mluvím na Lucinku. Kočky mluví například pohybem ocasu právě tak jako psi, ale jejich styl je obrácený - při zavolání jemně pohnou ocáskem, to znamená " slyším tě, ". Naopak, když prudce mávají ocasem ze strany na stranu, znamená to velké rozčilení. To mi Mejdyna předvedla nedávno, kdy jsem si do koupelny koupila novou stoličku a ta jí "nevoněla". Moc ji to rozhněvalo a k prudkým pohybům ocasu ještě urputně mňoukala, což jsem u ní ještě do té doby neviděla.Jako by mi říkal:" cos to přinesla, mně se to nelíbí". Asi po dvou týdnech se se stoličkou smířila a ignoruje ji.
Kočky také mají v hlavě hodiny. Když se blíží hodina, kdy končím na počítači a chodím spát, probudí se a jdou ke mně a otírají se o nohy a někdy mě hlasitě lákají do postele. Jsou to milé a pozorné partnerky.
Foto: autorka
Také si povídáte s kočkou?
1. 9. 2018
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Jiří Dostal
2.2.2022 00:53
:-) Jako terénní pedagog jsem načichl behaviorismem, pozorností soustředěnou na chování. Na chalupě jsem patnáct let provozoval volnou kočičí farmu, stará garda plemenných kocourů se narodila 11. září 2001. Skrze chování kočičích matek jsem se naučil trochu jinak pohlížet na ženské... :-) :-)
Hana Rypáčková
3.9.2018 15:47
Mluvím na psa a on si "řekne", když chce jíst, pít, ven a taky pohladit a spát..
Zdenka Jírová
2.9.2018 22:55
Naďo, děkuji za těch 6 *, jak jsi je tam dostala? Ono to povídání je stejné u koček jako u psů. také jsem jednou měla pejska - boxera, ale to už je dávno. Já bych si povídala i se želvou nebo s rybičkami. kdo má ke zvířatům opravdovou lásku, tak nerozlišuje. Jen s pavouky si nepovídám, těch se bojím.
Eva Mužíková
2.9.2018 10:41
Zdeni. Pohodička z těch Tvých holek vyzařuje, hezky jsi svůj vztah k těmto tvorečkům popsala. Užívej si ještě dlouhá léta v jejich společnosti .
Věra Ježková
1.9.2018 22:08
S kočičkou si samozřejmě povídáme. Dokonce si sdělujeme, co „říkala“. Nebo když leží a kouká „do blba“, říkáme, že si přemejšlí. A kočička u nás rozhoduje o tom, kdy se půjde spát. Zpravidla to bývá před koncem zajímavého filmu. Nic s tím nenadělám, je páníčkova. A ten je s ní dokonale sžitý. Ale někdy ji přemluví, ať nás nechá se dodívat. Jinak je zvyklý chodit spát dřív než já. Takže jde s Bišinkou a já vedle ještě čučím třeba do počítače.
Naděžda Špásová
1.9.2018 20:01
Jestli to jsou vaše kočky, tak jsou krásné, jako že podle textu určitě jsou. :-)
Naděžda Špásová
1.9.2018 19:59
Ne, Zdenko, já si povídám s našimi pejsky, ale ono je to téměř stejné. Pes je poslušný posluchač, kočku, když to přestane bavit, tak hrdě odkráčí. Mám je ale taky moc ráda, už od dětství. :-)
Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
AKTUÁLNÍ ANKETA
Nakupujete vánoční dárky prostřednictvím e-shopů?
Ano, hlavně proto, že je to snadné a rychlé
Ano, hlavně kvůli výhodnějším cenám
Ano, ale jen výjimečně (např. není v blízkosti prodejna, kde bych zboží koupil(a)
Ne, hlavně proto, že zboží nevidím na vlastní oči a nemohu jej prověřit
Ne, protože nechci platit zboží kartou ani převodem