Domácí mazlíček v důchodu? Radost i starost

Je skvělé, když můžete mít v důchodu psího kamaráda, který vás vždy podrží. Pokud ho pak přežijete, tak si na něj můžete nechat upomínku a památku, například v podobě fotografie v rámečku z porcelánu...lidé si dnes docela běžně nechají pejsky zpopelnit a uložit do urny.. https://www.ceske-urny.cz/vzpominka-na-psy-a-kocky-2/

Tak to je článek jako šitý na míru pro mne. Jak většina z vás ví, již devět měsíců žiju bez pejska. Každý den stojím před otázkou jak dál, nedokážu chodit na dlouhé tolik mne nabíjející procházky, Bertík mi chybí na každém kroku. Nedokážu se konečně rozhodnout, zda si pořídit dalšího pejska, nebo se smířit se samotou. Na štěně jsem stará, přestože mne mladí ujišťují, že by se v případě nutnosti o něj postarali. Do staršího pejska člověk nevidí, nezná jeho návyky, jeho zkušenosti z předchozího života, případně jeho zdravotní stav. Tak ráda bych ještě nějakému chlupáčovi vytvořila hezký život a zároveň začala i já šťastně žít.

Někdo tu píše o uklízení postarších pejscích, uklízet se musí, měli jsme venku žijící i doma, smířit se s tím, že mají kratší život než my, ale nám ho obohacují o moc, psy i kočky.Jejich konec žití je stejný, jak u lidí, moc mě mrzí, jestli jsem některým to jejich stáří, dožití nemohla vylepšit.Taky řeším, jestli ještě štěně nebo ne, poslední pejsci byli z útulku, rádi na ně vzpomínáme, i když ta poslední , tzv. útěkářka nám dávala zabrat, s radostí se vždy vracela, v dnešní době je to dost problém.

Vyrůstala jsem se zvířátky, ale po provdání do Prahy jsem si musela tuhle lásku odpustit. Dnes, když jsem vdova, měla bych pejska moc ráda. Ale mám stejné myšlenky jako paní Dana v prvním příspěvku. Tak mi nezbývá nic jiného, než si taky povzdychnout *Ach jo.

Přítelova kočička je skvělý parťák. Dostal ji z útulku, je u něj šťastná. Dlouhé výlety kvůli ní omezujeme nebo se u ní střídáme. Nevadí nám to, protože ji milujeme. A užíváme si každou chvíli, kdy můžeme být spolu.

Mám dva kocourky, oba jsou již v seniorském věku. Od doby, kdy jsem se začala věnovat "bytovým" kočkám, mi bylo jasné, že se jim budu muset v mnoha směrech přizpůsobovat, ať už se týká času nebo peněz. Nedovedu si zatím představit, že by tito dva chlupáči měli být mými posledními zvířaty. Snad by bylo nejlépe vzít si pak nějakou dospělou kočku, třeba z útulku. Ale vím, že by mi pak bylo líto, kdybych se s kočkou musela brzy loučit, což u mladých zvířat je málo pravděpodobné.

S článkem je třeba souhlasit, je mi 67 let a mám Border colii, živé, bystré zvíře , věčně v poklusu, drží mě v kondici a nedovedu si život bez ní představit, je jí devět let, tak jenom doufám, že to spolu doklepeme. Co je omezující, bez ní se nehnu, nechce být u dětí, všude se mnou, jsem vdova už osmý rok a neumím si představit, že by k nám mohl přibýt někdo další, ale to je právě o té volbě. Myslím, že v pozdějším věku už pes může být přítěž, někdy přímo neřešitelná.

Zrovna mám těchto myšlenek plnou hlavu. Nedávno nám odešli do věčných lovišť oba kamarádi - velký Ben hlídací a malý Bertík společenský, a mně velmi chybí. Váhám. S radostí bych se věnoval novému štěněti, jenže mě trápí velké bolesti v zádech při chůzi, na procházky proto prakticky nechodím. Na druhou stranu bych ten pohyb potřeboval jako sůl. Žiji na samotě s rodinou syna a máme velký oplocený dvůr, kde by si ten psík mohl odlehčit, kdyby ho nikdo nešel vyvenčit. Ostatně tomu tak bylo donedávna u hodně starých psů, které zřejmě již měli také bolesti a před osvobozující injekcí suž sotva dolezli k misce se žrádlem. Jenže se pak ta hovínka musela sbírat a uklízet. Pokusím se pro ten nápad získat vnoučata, jenže již mají dvě kočky a papouška a ráno před školou by si na venčení psa určitě nikdo z nich přivstat nechtěl. Ach jo.

Je to téma, které se tu čas od času objevuje, ale to nevadí, naopak. Při pořizování psa, ale i kočky, je opravdu třeba mít na zřeteli svůj věk a možnost náhradního "páníčka". Je to risk a zvířátku bych to neudělala, aby muselo v případě mého odchodu jít do útulku či kam. Co se týče pejsků, tak jeden známý veterinář říkal, že každý by si měl pořídit psa, kterého fyzicky unese. Tedy, pokud by to bylo nezbytně nutné ho okamžitě zvednout a někam nést.

Není pravda, že zákonem , že pes není už uváděn jako věc. Ten zákon platí pro všechna zvířata, tedy i koně, kočky ap. Jinak souhlasím, že by každý měl uvážit než si vezme zvíře domů, zda na to má jak zdraví, tak finance nebo záskok v případě nepřítomnosti. Mít ale jakékoliv zvíře ve stáří, je velké plus. Sama mám 2 kočky a neumím si život bez nich představit. Mé dvě dcery je jistí v mé případné indispozici.