Nejzápadnější čtyřtisícovka Alp
Foto: autorka

Nejzápadnější čtyřtisícovka Alp

27. 8. 2018

Nejzápadnější čtyřtisícovkou Alp je druhý nejvyšší vrchol masívu Écrins v Dauphineských Alpách - Dóm de Neige des Écrins, pyšnící se výškou 4015 m.  Nachází se ve Francii v Národním parku Ércins, jenž je zajímavý tím, že zde neexistují vůbec žádné lanovky. Možná proto jsme tu nepotkali Japonce ani jiné Asiaty. Vyjeli jsme autem v pátek večer z Ústí nad Labem a v sobotu dopoledne přijeli do obrovského kempu v osadě Ailefroide. Kemp je tak rozlehlý, že turisté mohou vybírat místa na táboření dle libosti. U malých jezírek, u potoka, na prosluněné louce či skále nebo v  lese a nikdo netrpí nedostatkem soukromí. Pár jedinců nocovalo na stromech v zavěšených hamakách.

dscn6053-1.jpg

I vojáci šli nahoru a bivakovali na ledovci.

Kvůli nepříznivé předpovědi počasí jsme se vydali na vysohorskou chatu Refuge des Écrins (3175 m), odkud jsme měli uskutečnit výstup, hned následující den. Vycházeli jsme z parkoviště od chaty Refuge Cézane (1874 m). Dalším záchytným bodem byla chata Rufuge de Glacier Blanch (2542 m), což je cíl drtivé většiny výletníků. My jsme museli pokračovat o dalších šest set výškových metrů dál. Dle informací na netu jsme se dozvěděli, že na Refuge des Écrins není voda, tudíž jsme si načepovali  každý 3-4 litry vody. Můj batoh byl tak těžký, že jsem se s ním nezvedla, musela jsem se překulit dopředu na kolena, abych vstala.

dscn0299-2.jpg

Jde se k první chatě.

Hlavní překvapení nás teprve čekalo. Po několika stech metrech jsme byli nuceni nazout mačky, jelikož cesta vedla rozteklým ledovcem, plným trhlin. Kombinovaný terén - led, kamínky, rozmrzávající štěrk, voda, pro mě nejhorší varianta. Po suti mi ujela pravá  noha a celá propadla do díry. K tomu jsem celou vahou přisedla kolmo levou nohu a zůstala zaklíněná mezi kameny. Vyděsila mě představa, že mám přeraženou pravou nohu a levou zlomenou. Od první chaty nebyl signál, přičemž se mě zmocnila panika, že nelze přivolat pomoc. Petr H., který byl navázaný za mnou, vylezl ke mně, sundal mi těžký batoh a pomalu mě vytahoval ven. Ostatní vzadu na laně netušili, co se odehrává několik desítek metrů nad nimi, dle mého jekotu mysleli, že přinejmenším umírám. Třebaže obě nohy vypadaly hrozivě, nehoda dopadla docela dobře. Zavalenou nohu jsem vyčistila mokrými ubrousky od sutě a krve, druhou rozhýbala, chvilku si odpočinula a pokračovali jsme dál. Jako bonus bylo závěrečné traverzování cca 200 výškových metrů nad ledovcem po skalním ostrohu přímo k chatě. To už jsme opravdu pomalu lezli po čtyřech téměř všichni. Na chatě nás čekal šok. Kvůli teplému počasí se od dnešního dne nedoporučovaly výstupy, neboť předchozí odpoledne spadla lavina, během čtyř dnů se utrhly tři séraky a horští vůdci odvolali plánované akce. Po pečllivé zvážení a vyhodnocení situace jsme jednoznačně usoudili, že nebudeme pokoušet osud a druhý pokus podnikneme příští rok. Přesto se na chatě našlo pár šílenců, kteří se před rozedněním i přes varování vypravili na vrchol.

dscn6155.jpg

Ledovec Blanc.

Chata Refuge des Écrins byla velmi útulná s mimořádně příjemnou a chápající obsluhou a hlavně netrpěla nedostatkem vody, jak jsme vyčetli z instrukcí, takže jsme táhli několik kilogramů zátěže úplně zbytečně. Kluci si uvařili večeři, objednali pivo, já kávu a šli jsme spát. Druhý den ráno majitelka chaty provedla vyúčtování za ubytování a občerstvení, nestrhla nám storno poplatky za další nocleh z důvodu nepřízně počasí a po snídani jsme se vrátili zpět do kempu. V noci pršelo, bylo teplo, a tak jsem poprvé v životě zažila dopoledne tající ledovec.

dscn6191-2.jpg

Tomu, kdo napsal, že se jedná o jednoduchý výstup i pro méně zdatné jedince, bych s radostí vzkázala, že psal instrukce nejspíš v pomatení mysli, protože to byl jeden z nejobtížnějších výstupů, co se týče fyzické stránky. Já jen díky tomu, že jsem kromě trénování na Milešovce po celé léto chodila zalévat zahradu a musela běhat roklí od potoka do prudkého kopce s batohem plným dvoulitrových pet lahví, k tomu každou ruku obtěžkanou desetilitrovou konví, netrpěla jsem namoženými svaly na stehnech jako kluci, ale i přesto jsem měla všeho plné zuby.

Jít či nejít do toho znovu příští rok, toť otázka! Kluci se mnou sice počítají, ale já se musím pořádně rozmyslet a bude to těžké rozhodování.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Seitlová
Ilonko máš můj velký obdiv, jsi borec a škoda, že vám to nevyšlo. Fotky jsou moc hezké a doufám, že už noha je dobrá.
Jitka Hašková
Krása. To musela být dřina. Ty výhledy do krajiny jsou k nezaplacení. připomnělo mi to, když jsem v roce 2001 (bylo mi 57) šla ve Švýcarsku přes ledovec Aletsch. Naštěstí jsme tenkrát jeli lanovkami.
Zuzana Pivcová
Nádhera a Ty jsi opravdu borec!! Se vším všudy. A co Pižlík, taky tam byl?
Alena Vávrová
Ilonko, škoda že to nevyšlo. Máš můj obdiv, jako vždy.
Hana Rypáčková
Jsi dobrá......Trpěla jsem s tebou...Auvajs...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.