"Zvířata a já" aneb "Kočky a já"

Krásný příběh. Jsme také milovníci kočiček, v současné době máme dvě kočičky a jednoho kocourka.

Jako " kočkařka" dovedu váš čin ocenit. Jste zlatíčka. Kočky jsou milá a věrná zvířata, i když o nich neznalí lidé tvrdí, že jsou falešné. To není v žádném případě pravda. To dovedou být jen lidé.

S láskou napsané, krásně se to čte a ta vaše kočičí tlupa je krásně nafocená.

Jsou roztomilé i roztomilí. Hned bych se k vám přijela pomazlit a poslechnout trochu toho předení. Fakt!

Marie, tak tento kočičí příspěvek hodnotím jako jeden z nejhezčích. Milé povídání, vtipné popisky u nádhernýck fotek. I mne foto vyjadřující čekání, zda půjde kámoška ven pobavilo... díky

Děkuju všem za milé komentáře. Jsem ráda, že jste si zavzpomínali na svoje kočičky z mládí. Mohla bych napsat o našich kočkách celý román. Ta malá Cinďula tak brání ty svoje dva kluky, že minulý týden od nás běžel lovecký setr z natrženým uchem a podrápaným čumákem. Bylo mi ho líto, ale taková je mateřská láska....Ten černý na houpačce ,první zleva, Je Kuky od sousedů. Je to tatínek i dědeček současně. Je totiž pravděpodobným otcem Cinďuly i těch dvou kocourů..Všichni se mají rádi, a tak to má být - rodina je základ státu.

Marie, máte můj obdiv,kočičky jsou krásné,ať Vám dělají jen samou radost.

Bezva.

Maru, to se ti povedlo, kouzelné fotky, dobře jsi je vybrala Vím, že jich máš víc.

Při čtení krásného kočičího povídání si vzpomínám na naše kočky z doby před padesáti lety. První kočka po našem přistěhování do jižních Čech k nám přišla od sousedky. Dostala jméno Anděla. Brzy se jí narodila koťata, z nichž kočička Babeta u nás také zůstala. Byly to venkovské kočky, tehdy nebyla kastrace běžným zvykem, takže brzy přibyl Anděly syn Mourák a Babetin Sony (Soník). Bohužel neměli příliš dlouhý život a ani jsme se nedozvěděli, co se s nimi stalo.