Foto: autorka

Fotoreportáž - Ráno u řeky

24. 8. 2018

Můj příběh procházka

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 24.8.2018 16:20

Vem´ mě s sebou … :-)

Marie Seitlová 24.8.2018 16:18

Ali krásná fotoreportáž, díky tobě jsem se prošla místem, které neznám. Tak ti moc děkuji.

Elena Valeriánová 24.8.2018 14:20

Jedna fotka hezčí než druhá, je to u vás krásně krásné. Je nádherné, že díky fotkám se seznamujeme a kocháme místy, které jsou domovem někoho jiného. To je síla a to pravé kouzlo našich fotek. Díky.

Naděžda Špásová 24.8.2018 13:32

Álo, máš to parádní. :-)

Jitka Hašková 24.8.2018 11:55

Aleno, díky, jedna fotka krásnější než druhá.

Helena Votíková 24.8.2018 11:46

Krásná fotoreportáž. A ta letící labuť? Mně se moc líbí.

Mirek Hahn 24.8.2018 11:42

Prima. Labská Princezna je impozantní.

Anna Čípová 24.8.2018 11:30

Ali, to je paráda. Tolik krásných záběrů, nejvíce se mi líbí zrcadlení mostu. Ještě hodně takových procházek.

Alena Vávrová 24.8.2018 11:23

Ali, moc krásná fotoreportáž! Líbí se mi ta rozmanitost záběrů. Chajda je moc pěkná. Moje vzpomínky se rozběhly - hned jsem viděla naši malou sešlost, jak kráčí podle vody k Dobříni a nebo moji cestu vlakem z Ústí do Roudnice podle řeky. Nemohla jsem se vynadívat! Dík za pokoukáníčko ♥.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá