Hádáme se čím dál víc

Autorita? Tam se jednalo o majetek. Držitel majetku diktoval. Já se starám sama o sebe od svých 18 let. Vdávala jsem se ve 27 letech, první dítě jsem měla v 28. Moje matka nesnášela mého manžela. On jí říkal "paní ..." a ona jemu křestním jménem, ale s "vy". Oba moje rodiče mi jednou řekli, že jsem si vzala, no nebudu reprodukovat. Já jim na to odpověděla, že oni se vzali také mezi sebou a nikoho se neprosili o radu. Toho muže jsem si vzala já a oni to musí respektovat. Později matka ovdověla a když ke mně přijela, a to už mi bylo padesát, kritizovala i to, jaké nosím spodní kalhotky. Jí se nelíbily. Autorita je přirozená a nemusí nikomu říkat, co má nebo nemá dělat. Takové věty, jako "že mám právo říct, ...". Já nic takového neříkám. Ať si dělají, co uznají za vhodné. Hádání se s někým? To není ani úcta ani neúcta a už vůbec ne projev autority. Matka mého vnuka má na na zadku tetování. Je to její zadek. Ne můj. NIkdy jsem se jí nezeptala, proč to tam má. Babička je asi z doby normalizace, kdy tetovaní byli ty "z kameňa". Ale tehdejší tetování kriminálníků a dnešní kérky, to je něco jiného. A co ta babička, co má jiného, než ostatní lidé. Má propíchnuté uši a v nich půlkilové náušnice? Proč si každý myslí, že to, co je dobré pro něj, musí být dobré pro každého jiného?