Oběti "internacionální pomoci" ve světle archivního bádání

Fundovaný článek podložený ověřenými fakty. Dík.

Také já děkuji za objektivní informace. Je smutné, že Rusku ta agresivita prochází ještě dnes - na Krymu, na Ukrajině, a to nevím o všem.

Zuzko, díky za fundovaný článek. Taky si myslím, že je dobře tuto událost připomínat. Bránit jsme se nemohli. Ráno říkali v rádiu, že asi 50 % Rusů o této události nic neví a z těch, kteří ano, s ní souhlasí 36 %.

Moc zajímavý článek. Souhlasím spaní J.Haškovou.

Zuzko, díky. Pro mne je to pořád bolestný zážitek, o kterém nemohu psát. Hrozné je, jak Rusové stále podporují ve svém zemi názor, že zabránili invazi NATO. V dnešní MF je dokonce napsáno, že za deset let počet Rusů, kteří věří, že tenkrát zabránili válce, stoupl z 15% na 26%. Je nutné a potřebné to stále připomínat.

Zuzko díky, všechny informace jsou důležité. Spousta mladých nevěří tomu co se tehdy dělo. Je třeba vyprávět dětem, vnukům i cizím návštěvníkům. My, kteří jsme to zažili, nikdy nezapomeneme.

Zuzko, děkuji za shrnutí období roku 1968,které pro nás nebylo vůbec lehké. Foto vystihuje vše , co rok 1968 přinesl.

Pro mne je také těžko pochopitelné chování našich lidí, o komunistických politicích ani nemluvě, když velice brzy podlehli existenčnímu strachu a skončila občanská neposlušnost. Včera jsem v TV shlédl vyprávění ženy, které bylo 21.srpna 1968 devět let a její maminka, sledující v okně projíždějící tanky, byla v tom okně zastřelena. Její otec byl voják z povolání a zaměstnanec Ministerstva vnitra, tedy zřejmě i člen KSČ. Přesto, když počáteční solidarita pominula, přišel i o zaměstnání, byť vychovával tři děti. Navíc se jich sousedé začali stranit a obávali se s nimi i hovořit na veřejnosti. Přesto dodnes někteří lidé, i mezi čtenáři i60, napadají těch pár statečných, kterým se začalo říkat disidenti. Velmi smutné.