Pavouk

Moje sestra trpí arachnofobií, to znamená, že má hrůzu z pavouků. Když objeví někde uvnitř na chalupě náhodného, trochu většího pavouka, promění se z jinak celkem energické ženy ve vystrašenou holčičku, která mě prosí, abych nohatého tvora vynesla někam ven.

Já se pavouků nebojím. S jedním se dokonce kamarádím. Tenhle Pavouk, správným názvem Yuki Spider 250, je motorka čínského výrobce, kopírujícího americký Harley-Davidson. Jeho pán, tedy majitel, motorkář, se v něm vidí. Z původního vzhledu motorky už zbylo dost málo. Ve své kategorii chopper byl Pavouk doveden asi až k úplné dokonalosti. Je kombinací černé a chromu a leskne se jak zrcadlo. Při rozjezdu se rozzáří modře a případně ještě zatroubí jak parník.

Nerozumím vůbec technice a nejsem schopna uvést základní parametry motorky. Třeba mě někdo doplní. Vím jen, že ji na motoakcích obdivují zkušení muži i kluci. Dámy a dívky, ty spíš pokukují po jezdci, který v černém koženém oblečení s nášivkami, řetězy, odznaky a dalšími ozdobami s Pavoukem tvoří nerozlučnou dvojici, sladěnou i stylově.

Motorky mě dřív absolutně nezajímaly a až do seznámení s Pavoukem jsem jela na motorce, přesněji na skútru, asi jen dvakrát v životě. Motorky, ježdění na nich a péče o ně jsou převážně mužská záležitost. Vzpomínám ale, jak jsme kdysi před lety měly se sestrou Trabanta a k tomu jsme se chovaly málem jako ke členu rodiny. Skončil po nehodě mého partnera na vrakovišti.

Věřím, že Pavouka takový osud nečeká a že mě jako dosud občas někam sveze. Co jinak bych dělala s výstrojí, kterou jsem si pořídila, když mé vrstevnice začaly odcházet do důchodu? A jezdit mě hrozně baví, věk nevěk.