Tykání v rodině. Samozřejmost nebo ne?
Ilustrační foto: ingimage.com

Tykání v rodině. Samozřejmost nebo ne?

19. 8. 2018

Starší generace byla zvyklá všem vykat, mnohdy dokonce i rodičům. Dnes se mnohem běžnější stává tykání, oslovování křestním jménem. Někomu se neformální komunikace líbí, někomu připadá nezdvořilá.

Podobná situace se nedávno řešila v jedné pražské rodině. Její členové se sešli, protože vnučka přišla představit mladíka, se kterým půl roku chodí a plánují společné bydlení.

„Přišel, představil se, jevil se fajn. Ale pak nás všechny oslovoval křestními jmény. Potenciálnímu tchánovi říkal Hozno, mně řekl Aničko. Připadalo mi to směšné a divné, ale pak mi došlo, že mladí se takto oslovují nyní běžně i v práci. Vykal nám, to ano, ale zároveň hned řekl, že mu máme tykat. Což mi také přišlo divné. Proč mám tykat muži, kterému je přes třicet a vidím ho poprvé v životě?“ zamýšlí se téměř osmdesátiletá Anna, babička dívky, která muže přivedla.

V další rodině došlo k roztržce kvůli tomu, že rodiče vykají svému zeti a sami mu nenabídli tykání. Dcera jim vyčetla, že ho nemají rádi, že mu tím dávají najevo, že nepatří do rodiny. Oni to vůbec takto nebrali a divili se, že to mladí vnímají negativně.

A do třetice. V další rodině se stala věc opačná. Tchán a tchyně nabídli zeti tykání, ale on jim dál vyká. Naštvali se a berou to jako nezdvořilost. Jednou o tom začali mluvit a jeho to doslova vyděsilo. Řekl, že to naopak bere jako výraz úcty k nim, že mu připadá nevhodné, aby tchyni tykal. Takže ona mu tyká, on jí vyká. On to považuje za správné, jí to vadí. „Dává mi tím najevo asi to, že jsem stará, že má ke mně odstup, že nepatří do rodiny,“ podotýká dotyčná.

Zkrátka, tykání a vykání může udělat pořádný zmatek a to nejen v rodinách, ale i v práci. V mnoha zaměstnáních je běžné neformální oslovování křestními jmény i tykání.  

„Starší generace často usiluje o dodržování konzervativních hodnot a pravidel, mladší generace si často myslí, že pravidla společenského chování jsou staromilskou zbytečností. Ovšem tento názor zpravidla zastávají lidé, kteří pravidla etikety nepotřebují znát kvůli své profesi nebo postavení ve společnosti. Na druhé straně přibývá mladých lidí, kteří se naopak o pravidla etikety zajímají, hlásí se na přednášky a kurzy na toto téma,“ říká Ladislav Špaček, který na téma etiketa napsal řadu knih a na toto téma přednáší. Podle něj si lidé, kteří chtějí být ve společnosti úspěšní velmi dobře uvědomují, že je pro ně výhodné, aby na okolí působili příjemně, uměli se chovat, stolovat, konverzovat. A podobné by to mělo být i v rodinách. Stejně jako v byznysu či jiných oblastech pracovní činnosti totiž i v rodinných vztazích platí jasně daná pravidla etikety. Podle nich je odmítnutí nabídnutého tykání od rodinného příslušníka jednoznačně neslušným krokem.

„Je to nezdvořilé. Nabídku tykání od společensky významnějších osob, a to je i tchyně, neodmítáme,“ podotýká Ladislav Špaček.

Takže, byť tchyně může být někomu hodně nesympatická, jestliže zeti či snaše nabídne tykání, je to z její strany jednoznačně vstřícný krok a ten je třeba přijmout. Kdo ho nepřijme, nejenže tchyni naštve, ale navíc o sobě dá signál, že se neumí chovat. I když to třeba myslel, jako projev úcty vůči ní. Stejně tak v rodině není projevem neznalosti etikety, když starší člověk automaticky tyká mladšímu. Tedy když například otec tyká příteli své dcery, zatímco on mu vyká.

Složitější je to v pracovních vztazích, tam musí tykání vždy nabídnout nadřízený. Což je poněkud zapeklité v případech, kdy podřízená je starší dáma a nadřízený mladík. „Do naší firmy nastoupil nový šéf, mladík kolem třiceti. Je sympatický, schopný, mám ho ráda. Po roce si už se všemi tyká kromě mě. Jsem nejstarší a trochu mi vadí, že mi to tím dává najevo. Už jsem mu několikrát chtěla nabídnout tykání, protože současný stav je trochu trapný, ale vím, že to má udělat jako první šéf, tak čekám. A on zřejmě neví nebo nemá odvahu nebo mu připadám jako stará bába, které se prostě netyká a čeká až odejdu do penze. I když si myslím, že pracovně si rozumíme, často mě chválí, píše mi prémie, protože často zaskakuju za mladé kolegyně, když jim onemocní děti,“ vypráví pětašedesátiletá Jana, která pracuje ve velkoskladu barev a laků. Dodává, že asi počká na firemní vánoční večírek a tam mladému vedoucímu vše řekne a nabídne mu tykání. Což ovšem odborníci na etiketu také nepovažují za ideální stav.

Tykání by mělo být nabízeno jasně, v klidu a ne v podnapilém stavu za všeobecného bujarého veselí, jak se často stává. Ono pak hodně lidí zná situaci, kdy si sice s někým potykali, ale další den v práci si tím vlastně vůbec nejsou jistí a dochází k trapným situacím jako je třeba tato: „Dobrý den.“ „Ahoj, však si tykáme, Kláro, ne?“ „Jasně, ale já jsem Karolína.“ „Aha, pardon, zdravím, Karolíno.“

rodina
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Zažila jsem v mládí, že dva z mých vrstevníků rodičům vykali a jak mi jednou prozradila maminka, tak zpočátku táta navrhoval vykání rodičům i v naší rodině. Naštěstí maminka byla pro tykání a tak se také nakonec dohodli. Z rodiny kamarádky vím, že ji její syn oslovuje jménem a ne maminko. V zaměstnání jsem oslovení používala asi podle toho, komu patřilo a vy- nebo ty- rovněž. Bývalé žáky po letech oslovuji jmény, ale už jim netykám, stejně tak jako dospělým dětem sousedů a kamarádů.
Libor Farský
A netýká se to jen rodiny či zaměstnání.
Libor Farský
To je výborné téma a já plně souhlasím s názory autorky. Angličané na to vyzráli. Ovšem, opravdu obtížný je překlad dialogů z angličtiny do češtiny - t.j. odhadnout tu správnou situaci ve které se začíná tykat.
Jana Gondášová
U nás se tyká a oslovuje jmény, funguje to léta a bez problémů
Zorka Horká
Vůbec to takhle nevnímám. Nemá pro mne vy nebo ty až tak zásadní význam. I kdybych si s někým onikala.... pokud je vzájemná úcta a respekt jen formální, jaký smysl má, zda si myslím - ty jsi idiot nebo vy jste idiot ? V práci nebo v rodině, je to stejné. Pokud se tyká, je to venku coby dup a pokud se vyká, bývá to šeptandou.
ivana kosťunová
Mě se líbí oslovování křestním jménem a vykání ( Honzo, vy) Dle mého názoru je tam ta správná míra důvěrnosti a nevyzní to familiárně.
Jana Šenbergerová
Mám to přesně naopak. Tykání je mi mnohem sympatičtější. Mám s ním ale problém u lidí, ke kterým z nepochopitelných důvodů necítím sympatie. Neměla jsem to tak vždy. Starší Řekové žijící v našem městě všem tykají a zpočátku mi to přišlo také nepatřičné.
Zuzana Pivcová
Vím, že s tím kdysi přišel do archivu Američan, hned se představil jménem a že mu mám tak říkat, protože to bude méně formální. Já tedy všeobecně tykací mezigenerační typ nejsem. Asi proto, že nemám žádné mladé příbuzenstvo. Jméno a vykání se mi naopak líbí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?