Neverbální komunikace, někdy též označována jako nonverbální, je souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo lidem. Probíhá při komunikační výměně, též může probíhat i při sociální interakci. (Wikipedie)
Znáte to, při rozhovoru se člověk usměje, mrkne, zamračí se, pohodí rukou a vyřčená slova dostávají jiný význam. Vezměte si třeba větu. Jsi blázen. Když u ní zakroutíte nesouhlasně hlavou a ještě se k tomu zamračíte, opravdu si to o daném člověku myslíte. Když zvednete oči v sloup, dáváte najevo, že ten člověk něco přehnal a jde třeba do zbytečného rizika. Když mávnete rukou a u toho se usmějete, říkáte tím bez urážky – ty jsi ztracená existence, s tebou už nic nenadělám. A to je pouhá jedna jednoduchá věta.
Tento přepych, vnímat vyřčené různě, nám u písemné komunikace chybí. Pravda, objevili jsme smajlíky, používáme různá oslovení (Terezo, Terko, paní Nováková, ta paní, co píše ten článek…), ale jak vidno – nestačí to. Mám pocit, že bez posuňků, úsměvů a vědomých pohybů dochází při písemné komunikaci k častým nedorozuměním a nepochopením. Zpravidla je to při chatování nebo v komentářích u článků. Když se staneme svědkem takové konverzace, stává se nám, že nevíme, zda byl nepochopen pisatel článku nebo pisatel recenze. Kritik či kritizovaný. Máme chuť žádat o vysvětlení nebo sami vysvětlujeme. Konverzace se rozvíjí, ale většinou ne ku prospěchu věci. Nedaří se nám mávnout rukou nad tou podivností textu, který nás právě oslovil. Začínáme se bránit a často roztáčíme kolotoč dalších nedorozumění. K tomu všemu hraje velkou roli to, že se pisatelé vzájemně neznají. Nic o sobě neví. Jsou to dva neurotici, kteří se pustili do křížku, nebo jsou to milí lidé, kteří se jenom v tom textu ztratili? Proto jsou dobrá setkávání, poznání mimo virtuální svět. Protože když tomu tak není, řečeno slovy klasika: můžete o tom diskutovat, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat.
A tak hurá do osobních setkání. Do poznání, že ten internetový suchar je vlastně velice příjemný člověk, že ta přemoudřelá ženská z chatu je obrovsky zábavná dáma. Že ten nenápadný téměř bezejmenný človíček je charizmatická osoba, která okouzlí již na první pohled. Že úsměvy, oční kontakty, zvednutá obočí a stisky rukou jsou nezastupitelnou devizou pro poznávání a posuzování nám zdánlivě známých osob ze zdánlivě známého virtuálního prostředí.