Mužský vzor. Nedostatkové zboží

Mužských vzorů je asi určitě nedostatek, Mám dceru,která má jediného syna,který bohužel nikdy tátu nepoznal. Táta náhle zemřel, když byly malému 4 měsíce. Dcera zůstala sama na rozestavěný dům, rozjíždějící se firmu , na svou práci a hlavně na výchovu svého syna, na kterého se oba velmi těšili. Časem měla přítele, ale jako táta se neosvědčil, tak je raději sama. Vnoučka - bude mu 13 let,lituji, přestože se mu máma věnuje, tátův vzor mu nemůže nahradit. Naneštěstí má druhá dcera má dceru a žije sama a já také nemám žádného dědu, tak je chudák sám mezi samými ženskými.

Mám dvě dospělé děti, manžel mi zemřel, když byly děti v pubertě. Musela jsem všechno zvládnout sama. Moje děti jsou dnes samostatné a jsou pracovité. Tak snad se vše podařilo, ale byla to "fuška".

Dle přírody,,první muž , poté žena a děti. Takto by měla fungovat hierarchie rodiny. Je ale pravda, že dnes je takový chaos, že se lidé rozvádějí třeba po dvou či více letech. Má to největší dopad na děti. Děti musí mít jistotu a brát si příklad z táty a dědečka, hlavně vlastního. Pak jsou v životě méně ohroženi různými situacemi a řeší vše se sebevědomím, zdravým sebevědomím.

V odborných kruzích kolem práce s lidmi je stále zřejmější, že mužské vzory chybí. Hodně se jich ztratilo během 70.let, kdy se zvýšila rozvodovost a výchovu přebíraly ženy včetně toho, že odřízly potomky od otce, jeho rodiny a dalších lidí. JE to problém a hlavně ve městech, v panelácích.

S panem Zábranským nemohu souhlasit. je obrovské množství zcela opačných příběhů. Ale to by bylo na velký článek, který neumím dobře napsat. Ty vzory jsou ale pro život zcela zásadní.

Myslím si že mužský (ženský) vzor je vo vývoji človeka preceňovaný. Do kolísky dostáva človek povahu - konštantu, ktorá je pre jeho život určujúca - osudová.

Vcera som si pozrel pekny serial Dancing on the Edge, Anglicko v rokoch 1930-32 a aj tam padla veta Muzske vzory su nedostatkovym tovarom...takze je to zrejme dlhorocny problem...

Žádného dědu jsme neměli. Nerozvedla jsem se s manželem. Manžel zemřel, když staršímu synovi bylo 18 a mladšímu 7. Nejsou rozmazlení, oba vystudovali, oba jsou zaměstnaní, oba mají své bydlení, oba jsou manuálně zruční. Mně zajímá, jak je stará ta raditelka, která píše "rady všeho druhu" a tváří se tak jako psycholog - amatér. Jak to má ona ve své rodině, pokud vůbec nějakou má. A nakonec, než aby synové i dcery měli za "vzor" např. alkoholika, tak ať jsou raději vychováváni řádnou mámou, i když, podle mého mínění, žena s řádným myšlením si alkoholika nevezme a nevybere si ho jako otce svých dětí.

Musím souhlasit se vším. Dodnes jsem vděčná svému manželovi, že byl pro syna tím správným vzorem. Byli spolu 5x týdně na fotbalovém hřišti, ani jsme nepoznali, jestli proběhla u syna puberta.

Jako nejúspěšnější se mi jeví cesta přes sport, která ovšem není možná vždy.