Příběhy republiky: Zbytečná tragická úmrtí

Blanko,děkuji za článek i odkaz Oběti okupace.Ten den jsem se nacházela kousek od místa,kde zastřelili chlapce Josefa Žemličku.

Na to se nezapomíná. Díky!

Dík za ten článek. Žila jsem v té době ve voj. prostoru, tak vím svoje...

Srpen 68 si pamatuji dobře. Jeho následky jsem si pak ale dlouho neuvědomovala. (Už jsem o tom psala.) Nejsem historik ani extra vlastenec, ale nepovažuji za dobré, že dnešním mladým je celkem nedávná historie naší země šumák. Já s ní cítím sounáležitost díky vyprávění prarodičů, které začínalo první světovou válkou. Z různých dokumentů sledovaných v TV soudím, že je ještě hodně Rusů, kteří s okupací souhlasí.

Já byla mladší, ale události ze srpna 68 nikdo z nás, z hlavy prostě pryč n e d o s t a n e.

Blanko, je dobře, že se tu takový článek objevil. Postoje k událostem si vážím. Pracovníci Ústavu pro studium totalitních režimů bádali hodně i ve vojenském archivu, když jsem tam ještě pracovala. Čísla o obětech invaze ještě narůstají.

Blanko, mně tenkrát bylo 15. Báli jsme se na chmelnici tanků, ten obraz mi občas vytane v mysli. Jinak jsem to moc nechápala. Tragédií bylo za ty roky hodně. Nemám ráda neustálé připomínání minulosti a nesouhlasím s tím, že se k tomu máme stále vracet. Dnešním mladým je to šumák, tak nevidím důvod to dokola omílat. Je nutné spíš myslet na budoucnost, ta nás čeká a ne se pořád vracet.

Bylo by zajímavé vědět co si o tom pomysleli ti vojáčci když zestárli, (snad již bez sovětské propagandy).

Nikagdá nězabúděm....