Při prohlížení starých fotek jsem objevila jednu, se kterou se mi vybavila jedna tenkrát nepříjemná historka. Je to retropříběh opět z „mého života“. Souvisí to s tím, že letos bude synov,i o kterém tady bude řeč, 60 let , ale přesto si to moc dobře pamatuju, co jsem prožila prvně a k tomu nedobrovolně, i když vlastně dobrovolně v letadle. Bylo mi 24 let a byla jsem dva roky vdaná. Manželův koníček byl vlastně velký“ seskokový kůň“. Jeho láskou byl parašutismus a tím pádem pořád někde lítal a já lítala doma. Měli jsme 11timěsíční holčičku a dalšího potomka na cestě. Právě jsme měli 2. výročí svatby, když manžel přišel s návrhem, že mají noční seskoky, a že bych mohla jet s ním, abych to všechno viděla zblízka. Asi si uvědomil, že je opravdu často pryč a já pro změnu zase často sama, a tak jsem to odkývla. Hlídala moje sestra. Jeli jsme na motorce, kterou jsme si pořídili za peníze, co jsme dostali k svatbě. Při příjezdu na letiště (bylo to polní) jsme vjeli do nějaké díry, asi po kombajnu, a vyklopili se. Byla jsem v 6. měsíci, ale nic se nám nestalo, nasedli jsme a dojeli. Hned, jak se setmělo, začala akce. Manžel mě postavil vedle ranveje a řekl “nikam se odtud nehni“. A já ani nemohla, stála jsem jak solný sloup. Strašně nepříjemný zážitek. To burácení motoru při startu a světla, připadalo mi to, jako když najíždějí přímo na mne. Bylo to opravdu zblízka, jak si to muž představoval. Když to skončilo, tak jsem si opravdu oddychla. Spali jsme v letištní ubytovně a druhý den směr domov. Ale můj muž přišel s tím, že bych mohla letět letadlem, abych viděla Bezděz, Máchovo jezero, Ještěd atd., tu nádheru a nezakazovala mu to skákání. Že by jel na motorce a vyzvedl mne v Mimoni, kam letadlo letělo. Ještě k tomu zákazu ode mne. Nikdy jsem mu nic nezakazovala, ani to nemám v povaze, a navíc jsem si vždy říkala , že každý mužský musí mít nějakého koníčka, ale musí to mít nějaké mantinely, které já nezažila. Měla jsem hlavně často o něj strach. Vůbec se mi do letadla nechtělo. Mám šílený strach z výšek a taky jsem se bála o to malé. Manžel mi řekl, že mu to nemůžu udělat kvůli kamarádům, abych neletěla. Po těch letech tomu ani sama nechci věřit, že jsem do té „anduly“, jak říkali tomu letadlu, opravdu vlezla! V letadle pro seskoky nebyly dveře a mne ta díra nějak přitahovala, zkrátka jsem se bála. Nejprve povinné otáčky nad letištěm, pak přelet a opět několikrát oblet nad přistávacím letištěm. Trvalo to něco přes půl hodiny, ale mně to připadalo, že pilot prchá na jiný kontinent. Žádný Mácháč, natož Ještěd atd., jsem neviděla. Měla jsem oči upřené na výškoměr 600m, to mne nejvíc zajímalo. Letělo nás asi 10. Určitě ještě nikdy neviděli tak vykulenou pasažérku. Byla jsem šťastná, když jsme přistáli, a můj muž (který mezitím už dorazil) taky, že se mohl pochlubit výsadkářům, že i s břichem jsem neprotestovala a šla do toho. Za 6 neděl se nám narodil na 7 a půl měsících chlapeček v pořádku. Nechtěl už čekat, co bude příště!! Raději riskoval inkubátor. O několik let později jsem zase a znovu měla vidět, jak výsadkáři vyskakují a být u toho přímo v letadle. Co bych pro manžela a paragány neudělala! Ale to už je jiný příběh. Nepoučila jsem se!! Fotka je přímo z toho letiště.Ten nedonošený klučina oslaví v říjnu, nechce se to ani věřit, šedesátiny!!! A v plném zdraví.
Foto: archiv autorky
Co se dá zažít s parašutistou
13. 8. 2018
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Jana Šenbergerová
14.8.2018 18:11
Když jsem to dočetla, také jsem se zmohla jen na "uff". V mládí jsme dělali různé husarské kousky, ale nevím, jestli bych se odhodlala k něčemu takovému jako těhotná. Co bychom neudělaly pro ty, které milujeme!
Zuzana Pivcová
14.8.2018 14:00
Manžel byl odvážný, ale víceméně donutit budoucí matku letět bych přece jen považovala za hazard. Mladí lidé to ale tak neberou. Když to dobře dopadlo, jistě na to vzpomínáte ráda.
Alena Vávrová
14.8.2018 10:58
Tak to je mi, jako milovnici létání, velmi sympatický článek. Palcuji!
Marie Faldynová
13.8.2018 22:20
V Novém Boru jsem studovala a na letišti na Ladě jsem strávila zajímavé zážitky. Slezli mě Metasokolem a Blaníkem - L 13 a když mi lékaři nedovolili létat, mrzelo mne to.
Jitka Caklová
13.8.2018 20:19
Jak ten čas letí a jak je svět malý. Možná jsem tento příběh slyšela od přátel mojí tety, když jsem k ní jako malá holka jezdila na prázdniny do Nového Boru. A pamatuji se jak jsem tehdy nechápala, proč tam někteří lidé mluví jiným jazykem (německy).
Alena Tollarová
13.8.2018 17:30
Andula mi i v této době občas lítá nad hlavou a pěkně vrčí. A pak se k zemi snášejí padáky. Je to hezké podívání. Výhradně ale ze země.
Dana Puchalská
13.8.2018 15:35
Krásný příběh. Ano ženy jsou odvážné. Ale mně by tam nedostali ani párem pivovarských koní.
Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden
Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.
AKTUÁLNÍ ANKETA
Necháváte se před sezónou chřipek a covidu očkovat?
Ano, mám očkování proti chřipce i covidu
Ano, nechávám se očkovat proti chřipce, proti covidu už ne
Ano, nechávám se očkovat proti covidu, proti chřipce ne
Nechával(a) jsem se očkovat, ale už to nedělám, nepomáhá to
Ne, neočkuji se ani proti chřipce, ani proti covidu