Zastavení třetí
Ráno máme dostatek času. S sebou bereme jen batoh s nezbytnými věcmi pro dnešní den. Společná snídaně je velice bohatá. Je nám doporučeno, abychom pokud možno ochutnali vše, co je nám nabízeno. A je toho opravdu víc než hodně. Salámy, teplá i studená vejce, rybí speciality, ale zajímavý je i hnědý sýr, Ten se porcuje škrabkou na tenounké plátky, Vyrábí se ze syrovátky, ke které se přidává mléko nebo smetana, a vaří se tak dlouho, dokud se většina tekutiny nevyvaří. Dělá se z kozího i kravského mléka a je velice chutný. Bylo nám doporučeno jíst ho s marmeládou. ,,,
V 9 hodin vyrážíme na turistický výlet po stezce norského skřítka Peer Gynta. Jedeme do horské krajiny nejstaršího národního parku Rondane. Byl založen r. 1962. Je zde zajímavá přírodní scenérie - Velikáni, jezera, holé stráně…
O této oblasti píší rádi norští spisovatelé. Nejznámějším dílem je však hra Henrika Ibsena Peer Gynt. Část této hry se odehrává právě na území tohoto národního parku.
Na vycházku se dáváme od chaty přímo u vstupu do parku. Máme možnost několika výběrů procházky. Každý si vybírá tu, která mu nejvíce a nejlépe vyhovuje. Jdeme po kamenité cestičce se zajímavým značením. Nenajdeme tu ani zelenou, ani červenou či žlutou turistickou značku. Nějaká tečka a toť vše. Přesto zde nikdo nemůže zabloudit. Protože je opět víc než teplo, využíváme blízkosti jezera Rondvatnet, zouváme boty a chladíme unavené nohy. Ach, to je požitek. Co víc si přát.
V tomto parku se údajně vyskytují i divocí sobi. Bohužel, vidět je se nám nepodařilo.
Nikdo se neztratil, nikomu se nic nestalo, po asi 2 hodinách můžeme pokračovat zpět k našemu ubytování.
Ti, co mají odvahu, chuť a dostatek peněz, si k večeru mohou vyzkoušet rafting. Jedná se o 16 km dlouhý sjezd na řece Sjoa s profesionálním instruktorem. Zpět na základnu se všichni vracejí velice nadšeni a spokojeni. Den pomalu končí, noc se krátí, zítra jedeme jinam.
--------------------------------------
Zastavení čtvrté
Po snídani jdeme k autobusu se sbaleným kufrem. Dnes budeme spát jinde. Odjíždíme do národního parku Romsdalen
Nejvyšší bod tohoto národního parku je ve výšce 2286 m
Při cestě údolím se kocháme pohledem na řeku Raumu. Údolí tvoří zubatý masiv s horou Trollryggen.Její severní stěna je známá jako Stěna trollů. Je vyhledávána horolezci z celého světa. A je považována za nejvyšší skalní stěnu Evropy.
Žijí zde sobi, rosomáci či pižmoni. Tyto v podstatě chlupaté krávy se dožívají až 35ti let a jsou velice nebezpečné.
Jedeme do oblasti, ve které se nachází Domov obrů. Magistrálou. Je 10hodin a zastavujeme v městečku Dombas, kde máme možnost si něco nakoupit.. Někteří chleba, sýr, jiní ovoce. My si kupujeme na ochutnání velrybí a losí salám. 20 dkg za 69 NK. Ale co, jsme na dovolené a víckrát tu už určitě nepojedeme!! Snad bude chutnat.
V blízkosti je krásný dřevěný kostelíček, který pochopitelně chceme také vidět. Protože se zde platí vstupné a navíc máme celkem málo času, dovnitř nejdeme. Procházíme se kolem, obdivujeme zajímavý hřbitůvek a jdeme se kouknout do velikého infocentra.
Pochopitelně děláme i pár zajímavých foteček s nejrůznějšími trolly. Troll má 4 prsty, červený nos,a dlouhý ocas. Dokáže se proměňovat v cokoliv a v kohokoliv. Jen ocas mu vždy zůstane. Norové se k trollům chovají uctivě, protože věří, že jim pomáhají. Mnohdy pro ně nechávají venku dárky nebo jídlo.
Opouštíme Dombas, město plné trollů, a míříme dál. Kocháme se pohledem na vodopád Slettafosse na řece Rauma a míříme ke Trollí stěně.
Čeká nás slavná Trollí stezka. Naši řidiči jsou opravdu zkušení. 11 neuvěřitelných zatáček bravurně zvládají a my se dostáváme do nejvyššího bodu 858 m. n. m. Nádherná podívaná na krajinu, která se rozprostírá před námi, stála i za případný strach.
Poté následuje krátký trajekt do Eisdal, který nás zavede na Orlí cestu s panoramatickou vyhlídkou na jeden z nejkrásnějších fjordů Norska - fjord Geirangerfjord - ten je na seznamu UNESCO od roku 2005. Fotoaparáty cvakají, kamery filmují a oči se kochají při pohledu na tuto opravdovou přírodní krásu. Jsme nadšeni. Sluníčko nádherně hřeje a nám všem je velice dobře na těle i na duši.
A protože nám počasí přeje i nadále, můžeme absolvovat další výlet. Tentokrát vyjíždíme na Dalsnibbu. Silnice byla zprovozněna r. 1939, komerčně se využívá od r. 1945.
Je to skalnatá plošina - vyhlídka - ve výšce téměř 1500m nad fjordem. Koukáme na ojedinělou krajinnou scenérii. Před námi v údolí se třpytí jezera, žasneme při pohledu na Geirangerfjord. Vidíme šedomodré ledovcové splazy a vrcholy pokryté množstvím sněhu. Nadšením zatajujeme dech. Opravdová nádhera.
Spokojeni odjíždíme kaskádou různě dlouhých tunelů ( např.Grand tunel měří 3700m ) do Hjeledolen, kde máme zajištěné vlastní grilování a další ubytování.
