Rozpaky starého pokladníka
ilustrační foto: pixabay.com

Rozpaky starého pokladníka

4. 8. 2018

Fanouš Hovorka působil celých čtyřicet let jako pokladník fotbalového oddílu T. J. Sokol Podboří. Celé dvě generace fanoušků neviděly chodit s kasičkou kolem hřiště někoho jiného. Za celou tu dobu zažil tolik událostí, které se od tak prozaické činnosti neočekávají.

Samotný začátek byl spojen s červánky fotbalové korupce. Předseda předal nováčkovi tři stovky z Vinobraní a pravil:  "Musíš zařídit, abychom v neděli neprohráli!“ Situace oddílu v Okresním přeboru se stávala kritickou. Sestup byl na obzoru. Body z Dražůvek by bodly. Fanouš se usadil na strategické místo, lavičku na stráni. Po celý první poločas hledal slabý bod v mužstvu domácích. Byl to brankář. Byl zřejmě pod parou a neustále se opíral o brankovou tyč. "To je můj člověk,“ zajásal korupčník. O poločase se na pisoáru odehrál tento dialog:  "Pane brankáři, potřebujeme, abyste nic ve druhém poločase nechytil !“ A v rukou bafuňáře se objevily tři zelené stokoruny. Brankář zareagoval. Sebral bleskurychle nabízený peníz a prohlásil: "Šéfe, rozumím. Možete se spolehnout!“ Korupčník usedl spokojeně na své místo a sledoval výsledek své mise. Brankář splnil slovo. Nechytil jedinou střelu na svoji branku. Žádná nebyla. Hosté se nedostali za půlku! Fanouš pak honil brankáře kolem kabin a žádal zpět své peníze. Nedočkal se. A tak na počátku své éry nový pokladník zcela zklamal.

V průběhu své funkce se Fanouš snažil napravit svou reputaci. Několikrát se mu podařilo ovlivnit výsledek zápasu vhodně podstrčenou bankovkou. Jednou dokonce pronásledoval rozhodčího i do sprch. V kabině rozhodčích bylo nezdravě mnoho svědků. Rozhodčí srolované bankovky převzal a při tom dárce sledoval zamilovaným pohledem.

Předseda oddílu, hospodský Tymián se na to už nemohl dívat. Prohlásil pokladníka za korupčně neschopného. Sám se prý postará o výsledek domácího utkání se Sokolem Chvalov. Kvůli regulérnosti soutěže byl z Brna poslán rozhodčí, výměna. Na železniční stanici byl pan rozhodčí přivítán s patřičnou pompou a zavěšen do předsedy, odebral se do hospody. A zde byl rozhodčímu předložen rumíček a čajíček. Více rumíčku. V následujícím zápase značně podroušený arbitr pískal všechno proti domácím! Domácí zvítězili vlastní silou. A tu rozlícený předseda oslovil rozhodčího: "Ale, pane, my jsme se přece nějak domluvili?!“ A tu rozhodčí odvětil: "Ale já jsem vám, červeným, po celý zápas připískával!“ Nedošlo mu, že barva dresů domácího mužstva byla zelená!

Pokladník se ale vyžíval i jiným způsobem. Snažil se pro oddíl získávat peníze. No a jednou z cest bylo pořádání tanečních zábav pro mládež. Po celou tu dobu si Fanouš odseděl stovky hodin u pokladny. Jak v sále, tak venku pod širým nebem. A drsným  průvodcem všech akcí byla "Hašišácká“ muzika.  Ještě dnes mu, už penzistovi, při vzpomínce na hlasitý randál tiká oko. Pokladník býval také hlavním pořadatelem těchto akci. I v těch dobách vrcholného socialismu mládež řádila. Kolikrát se semlela rvačka s pořadateli. V tom případě Fanouš kryl pokladnu vlastním tělem jako Saša Matrosov hlaveň německého kulometu. A vyvrcholením bývalo časté předvolávání do trestní komise. To, když rozdivočelá mládež zdemolovala nádražní budovu, obrátila popelnice a v sousedním městě rozmlátila tabuli cti se jmény nejlepších pracovníků. Fanouš byl v trestní komisi štamgastem.

A život šel dál. Zvláštním dobrodružstvím  bylo pořizování výstroje. Dresů, kopaček, míčů. Fanouš býval pouze pokladníkem fotbalovým. Nad financemi celé tělovýchovné jednoty bděl vysloužilý cifršpion Materna. O každou korunu se tento pán handrkoval. Dodnes zní v uších vyjednavače Maternovo. "Vy chcete nový balon, nešlo by ještě kopat s tím starým?“

Dnes navštěvuje už bývalý pokladník všechny zápasy obou mužstev. To jedno, béčko, hrává dopoledne. Je to základní třída a v podstatě o nic nejde. Hoši hrají pro zábavu a porážka dvanáct nula venku, žádná křeč. Po hřišti se koulí spousta míčů, žádná nouze o dresy.

Toho sobotního dne přišel penzista Fanouš Hovorka povzbudit béčko. První tři domácí hráči vybíhají z kabin v jasně červených dresech. A hrome, béčko má nové dresy! Pozorovatel byl ale náhle vyveden z omylu. Zbytek červených dresů měli na sobě hráči hostí! Zápas se odehrál, jako by se nechumelilo. Dokonce platil výsledek na hřišti!

A tak nastaly rozpaky starého pokladníka. Tak tohle za celou dobu své činnosti neviděl. Jednatel Breburda uvedl vše na správnou míru. "Víte, ono jich přijelo jenom osm. No a chtěli jsme si zahrát. Ale my to tak děláme všichni. Kolikrát jsme také jeli v osmi a domácí nám vypomohli! Akorát ti blbí Lovečáci nám nevyhověli. Přijeli jsme v osmi, nedomluvili jsme se a oni nám dali dvanáct kousků. Jeden gól hezčí než druhý! Ale mají to u nás!“

Senior Fanouš Hovorka už ve výboru není. Zůstal ale oddílovým kronikářem. A je na rozpacích. Může zapsat do kroniky výsledky zápasů čtvrté třídy, bez pravdivých poznámek?

Jde přece o čest kronikáře!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Rostislav Mraček
Tak to je čtení pro moje oko! Výborné!
František MENDLÍK
Paní Lidmilo. Z příběhů Fanouše Hovorky by se dala sestavit kniha. Za třináct let v prodejně je těch povídek spousta. No a na cestě je další. Co nevidět bude uveřejněna.
Lidmila Nejedlá
Františku, tvůj Fanouš Hovorka mě baví a tvůj pozorovatelský talent také. Sportu zdar!
Věra Lišková
Napsal jste to humorně, rozesmál jste mne, díky.
Dana Puchalská
Františku, tak to já tam určitě začnu hledat a číst. Zatím jsem se k tomu nedopracovala. Děkuju
František MENDLÍK
Paní Danko na mém profilu je jich k mání velká spousta.
Dana Puchalská
A kdy bude další příběh ze života?
František MENDLÍK
Ivanko, Okresní přebor jsem neviděl. Zážitků z fotbalu ale bylo něurekom. Stejně jako prodejna, škola, vojna, služba na dráze, cvrkot kolem kulturáku, události v obci, to všechno je obrovská zásobárna příběhů. A ještě k tomu nemusím nic vymýšlet.
Jana Šenbergerová
Kdo žije takový pohnutý život, nemusí se bát, že by v důchodu nebylo nač vzpomínat. A když to ještě chce a umí předat ostatním, tak je to přinejmenším na pochvalu.
ivana kosťunová
Ty příběhy by vydaly určitě na další Okresní přebor

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.