Mít tak kupu sněhu na dvoře, klouzačku v předsíni, led v komoře.
Mít trochu vláhy z noční jinovatky, jiskřivý vzduch pro přírodní statky
a chladnou vodu v potoce pro žáby, raky, aby se tváře zchladily a nohy taky.
Je letní hic a horký vzduch, nehne se lístek, není ruch.
Mít sněhové vločky na tváři nebo jen trochu deště,
to vedro trvá, trvá ještě!
Začíná srpen, v polích divný puch, obchází jimi zmaru duch.
I tráva s brouky prosí o trochu ranní rosy, o louže, z ledu krustičku, studená stébla cestou k Měsíčku.
Příroda úpí, je sucho v oboře a člověk s nanukem v ruce ve své pokoře sní o sněhu u moře.
